Korzety dominovaly spodnímu prádlu bohatších žen v západním světě po celá staletí. Byla to až první světová válka, která v mnohém přispěla ke konci éry korzetů a nástupu podprsenek. Pravděpodobně vás napadne, že hlavním důvodem byla emancipace žen či touha po větším pohodlí, ale není to tak. Válka přispěla k popularizaci podprsenky zcela jinak – nedostatkem kovů.
Ocel byla třeba jinde
Výroba velkého množství korzetů vyžadovala poměrně velké množství kovu. Proto v roce 1917 požádala Rada válečného průmyslu USA americké ženy, aby „pomohly“ svým mužům vyhrát válku tím, že nebudou nosit nebo kupovat korzety. Mohlo by se zdát, že to bude mít jen malý význam, ale ve skutečnosti se odhaduje, že během války se touto změnou uvolnilo asi 28 000 tun oceli.
Pracující žena potřebuje volnost
Kromě úspory zdrojů přispěly k zániku korzetu a vzestupu podprsenky i další aspekty války. Během války například americké ženy pracovaly v továrnách, tedy na místech, kde nebylo možné dobře fungovat v těsném a omezujícím korzetu. Podprsenka byla v tomto směru pohodlnější, ale přesto stále poskytovala potřebnou oporu.
Na konci války už většina moderních žen v Severní Americe a Evropě nosila převážně podprsenky. Po válce se pak jejich masová výroba rozjela naplno, přestože už nebyl nedostatek kovů ani tolik žen nepracovalo v továrnách. Tento trend postupně následovaly i ženy v Asii, Africe a Latinské Americe.
Dalším důvodem, proč se tato změna stala víceméně trvalou, bylo to, že korzety byly navrženy tak, aby zdůrazňovaly křivky viktoriánského ideálu krásy – zmenšovaly pas a zvětšovaly prsa. To přitom velmi ztěžovalo dýchání a stlačovalo oblast břicha natolik, že mohlo dojít i k posunu orgánů a způsobovat problémy, jako jsou mdloby, gynekologické potíže a nevolnost. Po odstranění korzetů se ženy mohly opět hýbat a dýchat.
Kdo vynalezl první podprsenku?
Nošení specializovaného oděvu na podporu ženských prsou se datuje již nejméně od 14. století př. n. l.. V antickém Řecku ženy nosily pásek z vlny nebo lnu, který se ovinul přes prsa a vzadu se zavázal nebo připnul. Vyobrazení těchto prvních podprsenek lze vidět například na nástěnných kresbách na Krétě, které zachycují ženské atletky při závodech. Zdá se, že antické ženy také často nosily oděvní součásti podobné podprsenkám, které byly ve skutečnosti navrženy tak, aby odhalovaly prsa a zároveň je vypínaly a zvýrazňovaly.
Co se týče moderní podprsenky, není jasné, kdo ji vynalezl jako první, protože v polovině 19. století a na počátku 20. století bylo v různých zemích podáno mnoho patentů týkajících se podprsenek. Zdánlivě „první“ moderní podprsenku patentovanou v USA vyrobila Caresse Crosbyová, která svůj design vynalezla v roce 1910.
Nápad na podprsenku dostala, když jí bylo pouhých 19 let a mířila na ples. Její večerní šaty byly průsvitné, a korzet se tak pod ně nehodil. S pomocí své komorné tedy vzala dva kapesníky a stuhu a sešila z nich něco jako podprsenku. Poté, co se o její vynálezu začalo mluvit a několik žen ji požádalo, aby pro ně podprsenku také ušila, se rozhodla, že z toho udělá byznys. Zároveň si svou „podprsenku“ nechala patentovat, patent byl schválen 3. listopadu 1914.
A, B, C či D aneb jak vznikly velikosti podprsenek
Nejznámější způsob určování velikosti podprsenek byl vynalezen až koncem 20. nebo ve 30. letech 20. století, přičemž se opět vedou spory o to, kdo vlastně systém vymyslel. Někteří historici přisuzují tuto roli Williamu Rosenthalovi a jeho ženě Idě. Jiní tvrdí, že to byla společnost S. H. Camp and Company, kdo zavedl velikosti podle písmen abecedy, přičemž důkazy se objevují v reklamních kampaních z počátku 30. let 20. století, které toto určování velikostí zobrazují.
Ať už byl skutečně první kdokoli, tento systém určování velikosti podprsenek se brzy ujal i u dalších výrobců. Předtím se podprsenky většinou vyráběly pouze v jedné velikosti a používaly pružný materiál v košíčcích, aby se přizpůsobily různě velkým ňadrům.
Zdroj: womenshealthmag.com, natgeotv.com
