Jak se žilo ženám ve starověkém Řecku? Jejich úlohou bylo starat se o domácnost a vychovávat děti

Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín StoryMag.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Co si vybavíte, když se řekne starověké Řecko? Mnohým jistě přijdou na mysl olympijské hry, Staré řecké báje a pověsti, významní filozofové, divadlo či domy a paláce s jejich typickými architektonickými prvky. Jak ale vypadal běžný život antických Řeků v době prvního tisíciletí před naším letopočtem a prvních pár set let našeho letopočtu? A jak se konkrétně žilo v tomto období řeckým ženám?

Na začátku je nutno říci, že pramenů, z nichž by se dalo o postavení žen v antické řecké společnosti čerpat, mnoho nemáme. Podrobné informace se dochovaly pouze o životě těch athénských, kusé informace pak o těch sparťanských, z jiných oblastí pak ale úplně chybějí. Tyto prameny však poukazují na to, že se v jednotlivých městských státech mohl život žen značně lišit. Obecně přijímaná fakta se tak na jednom místě mohla zcela shodovat s realitou, ale na dalším už ne. Například sparťanská žena mohla oproti řeckým ženám v jiných městech vlastnit majetek a ve společnosti se těšila uznání. Můžeme tedy pouze doufat, že alespoň jakýsi základ se týkal celého řeckého území.

Nejdříve patřily otci, poté manželovi

Řecké ženy z vrstvy běžných občanů vždy někomu patřily, nejdříve otci, poté svému manželovi. O sňatku rozhodl otec (případně opatrovník), který vhodného ženicha vybral, a to v době, kdy dívce bylo mezi 13 a 15 lety. Dostal za ni věno. Dívky obvykle vstupovaly do sňatku s výrazně starším mužem a v tom lepší případě se jejich vztah vyvinul v přátelství. Lásku a milostnou touhu muž často hledal jinde než doma, manželka mu však musela zůstat věrná. Pokud manžel zjistil, že má milence, mohl ho beztrestně zabít.

Manželství mohlo zaniknout ze tří důvodů, nejčastěji tak, že manžel ženu odmítl (pak dostal své věno zpět). Dále pak, pokud žena sama opustila rodinný dům, což se stávalo výjimečně, a také tehdy, když si ji vyžádal zpět otec, aby ji provdal za lepší věno. Pokud žena měla bratry, nezdědila po otci nic a v případě, že byla jedináčkem, správy nad jejím dědictví se ujímal buď manžel, nebo poručník. V některých případech si dokonce musela vzít nejbližšího příbuzného, aby majetek zůstal v rodině. Vdaná žena směla vlastnit jen osobní majetek, zejména šaty a šperky, nemohla jej však odkázat, komu chtěla. V případě její smrti automaticky připadl jejímu manželovi.

Ve škole se dívky připravovaly na svou roli ženy v domácnosti

Vdané ženy se staraly o domácnost, vařily, zpracovávaly vlnu, tkaly a zejména vychovávaly děti. Příchod dítěte se ale oslavoval jen v případě, že se narodil chlapec. S pracemi jim mohli pomáhat otroci, pokud si je muž mohl dovolit. V domě měla žena přidělené místnosti, v nichž se mohla pohybovat a přítomnost v mužské části jí byl dokonce zapovězen.

Žena mohla navštěvovat domy svých přátel a účastnit se veřejných náboženských obřadů. Zda mohla navštívit i divadlo, není jisté. S určitostí se ale ví, že jí byla zapovězena veřejná shromáždění a jakékoli hlasování. Podle tehdejšího smýšlení totiž žena nebyla intelektuálně dostatečně vyvinutá na to, aby činila důležitá rozhodnutí, což je zajímavé zejména v porovnání s řeckými bohyněmi, např. s bohyní moudrosti Pallas Athénou, která svou inteligencí naopak vyniká. Na druhou stranu ale mohla mít nějaký vliv na manžela, který se pak projevil v tom, pro co hlasoval on.

Vzdělání se dostalo chlapcům i dívkám z rodin běžných občanů, všichni se učili čtení, psaní a matematice. Následovala literatura, poezie, hudba, atletika. Dívky se navíc věnovaly tanci a gymnastice. Na rozdíl od chlapců však výuka neměla stimulovat jejich intelektuální rozvoj, ale připravovala je na jejich roli ženy v domácnosti.

Existovaly jiné ženy, než ty v domácnosti?

Jak už jsme naznačili výše, v antické řecké společnosti existovaly, stejně jako jinde, prostitutky a kurtizány, o jejich právech a povinnostech se toho ale moc neví. Ví se také o ženách, které pracovaly jako obchodnice, filozofky (Areté z Kyrény), básnířky (Sapfó z Lesbosu) či lékařky (Agnodice z Athén), jedná se však o naprosté výjimky. V neposlední řadě se v řecké kultuře také ženy coby kněžky podílely na náboženských obřadech.

Zdroje: ancient.eu, thatmuse.com, greekboston.com

Autor: Veronika Rybenská
Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín StoryMag.cz na hlavní stránku Seznam.cz
ZAVŘÍT