Povědomí o tom, že Protektorát Čechy a Morava vznikl před více než 82 lety poté, co 15. 3. 1939 Německo obsadilo zbytek někdejší republiky, má pravděpodobně většina z nás. Stejně tak, že zanikl s koncem války v Evropě, 8. května 1945. Jaký byl ale život obyčejných lidí za okupace, po dobu těch dlouhých, temných 2248 dní?
Potlačení české identity, kultury a vzdělanosti – vše podléhá cenzuře, volný čas dětí řídí kolaboranti
Ihned je zavedena němčina jako úřední jazyk, dvojjazyčné či výhradně německé nápisy se stávají každodenní realitou. V tisku je zavedena přísná cenzura, knihy celé řady českých i zahraničních autorů nesmějí nadále vycházet, nesmí být hrány „závadné“ divadelní hry. Odstraňovány jsou zmínky o československé státnosti a osobnostech. Naopak je vyzdvihován kult sv. Václava coby následováníhodný příklad spolupráce s Říší.
Ve školách je zrušena výuka dějepisu a české literatury, oproti tomu je posílena výuka němčiny. Počet středních škol a na ně nově přijímaných studentů je postupně omezován, vysoké školy jsou zavřeny zcela. Volnočasové aktivity dětí a mládeže jsou povinně pořádány Kuratoriem pro výchovu mládeže, kolaborantskou organizací mající za cíl ideologicky zpracovat nejmladší generaci. Němci se nezdráhají dávat při každé možné příležitosti Čechům najevo, že jsou zde již jen občany druhé kategorie.
Atmosféra strachu – lidé se udávají navzájem, ale také bují černý humor
Záměrem okupantů bylo Čechy zastrašit a zlomit v nich veškerou vůli k odporu. Nejen náznaky otevřené vzpoury, ale v podstatě i banální prohřešky jako poslech zahraničního rozhlasu jsou tvrdě trestány. Občané mizejí ve věznicích a koncentračních táborech, na ulicích se objevují vývěsky se jmény popravených.
Množí se udání, lidé se k sobě chovají nedůvěřivě, obávají se provokací. V této atmosféře strachu se napříč lidem šeptem šíří různé drby a teorie, všichni mluví raději v jinotajích a jako už tolikrát v minulosti nacházejí útěchu v černém humoru.
Přídělový systém a černý trh – kilo cukru vyšlo na tři čtvrtiny měsíční mzdy
Hospodářství je podřízeno nucené správě, veškerá průmyslová i zemědělská produkce je kontrolována Říší, jež se snaží z obsazeného území vydrancovat maximum. To se ihned projevuje prudkým snížením dosavadní životní úrovně českého obyvatelstva, začíná období trvalého nedostatku. Je zaveden přídělový systém, dochází ke stanovení množství jednotlivých druhů potravin a dalších komodit, které smí každý občan za měsíc koupit. Bez potravinových lístků, vyjadřujících tyto příděly, není možné žádné jídlo oficiálně sehnat.
Záhy se i přes hrozbu vysokých trestů rozbují černý trh, kde je k sehnání takřka vše, avšak za astronomické ceny, např. kilo cukru za 1500 korun, přičemž běžná mzda se pohybuje okolo 2000 korun čistého měsíčně. Jídlo se do měst často pašuje z venkova, avšak ani tam není situace jednoduchá – rolníci jsou nuceni podle stanovených kvót odvádět drtivou většinu vlastní produkce Němcům. Není možné bez povolení porazit ani vlastní prase, z celé sklizně si pak smí sedlák semlít pouze 15 kg obilí ročně pro vlastní potřebu. Velký rozkvět zažívá chov králíků, a to i ve městech – ten je totiž od povinných odvodů osvobozen.
V pokračování tohoto článku se dočtete o nuceném nasazení mladých lidí z protektorátu, o zatemnění velkých měst, aby se ztížila orientace nepřátelských letců za tmy, a také o podpoře dělníků z klíčových zbrojovek a dalších továren, které si okupanti museli naklonit na svou stranu.
Zdroje: khd.vse.cz, energyglobe.cz, Wikipedia, rozhlas.cz, blazre.estranky.cz
