Jednou z věcí typických pro Japonsko, kterou si většina z nás vybaví, jsou samurajové. Odvážný, disciplinovaný a zejména čestný samuraj představuje hrdinu nejednoho románu, filmu či komixu a představuje základ japonské kultury. S jeho životem se pojí výcvik, boj ve službách šóguna a právě zejména čest, od které se odvíjelo všechno ostatní. Pokud by ji měl ztratit, raději volil rituální sebevraždu – seppuku. Konec samurajské éry přinesly až reformy v 19. století. Kdy se samurajové vlastně objevili a jak se jim v dobách feudálního Japonska žilo?
Samurajové nahradili nespolehlivou rolnickou armádu
První samurajové se objevují v období Heian (konec 8. až konec 12. století). Do té doby se císařská armáda sestávala z nezkušených a obecně nespolehlivých rolníků. Vedle nich ale už existovali soukromí, dobře vycvičení vojáci, které si najímala nobilita. Právě z nich se postupně vyvinuli první samurajové, kteří nespolehlivou rolnickou armádu rychle nahradili.
Klasická éra samurajů se začala odehrávat od druhé poloviny 12. století, kdy v genpeiské válce porazil vojenský rod Minamoto podobně významný klan Taira. Joritomo Minamoto, první šógun se usadil v Kamakuru, čímž dal mj. název nové japonské epoše. Ze svého sídla ovládal on i jeho následovníci celé Japonsko. Joritomo poslal své samuraje do celé země, aby v ní udržovali pořádek jménem šóguna.
Ze samurajů se stala samostatná kasta obyvatel, svou bezmeznou loajalitu museli projevovat nejen šógunovi, ale i lokálním vládcům země (daimjó). Mohli se ženit, čímž pak vznikaly nové generace samurajů, protože děti se jimi stávaly automaticky.
S mečem se učily už tříleté děti
Výcvik samurajů ani zdaleka nespočíval pouze v boji. Šermu se začali věnovat už jako velmi malí, nejpozději do deseti let věku. Běžně se však již tříleté děti učily základům s dřevěným mečem, pětileté pak přešly na ostré zbraně. Vedle toho se chlapci vzdělávali také v samurajské filozofii, duchovnu, poezii, čajovém rituálu či aranžování květin (ikebana).
Přísná výchova vedla k tomu, že vedli většinou prostý život. Za svou službu dostávali odměnu v rýži, penězi po většinu časů opovrhovali. Kromě rýže jedli kaštany, mušle či řasy, a to zejména tehdy, když se chystali do bitvy. Stejně jako ostatní Japonci běžně popíjeli rýžové víno (saké). Vstávali brzy ráno (ve čtyři hodiny), přes den se cvičili v boji nebo studovali.
Čestné souboje změnili Mongolové i palné zbraně
Základním kamenem jejich smýšlení a počínání byla již zmíněná čest, k níž je zavazoval morální kodex zvaný Bušidó (Cesta válečníka). Čestné jednání se projevovalo samozřejmě také v boji jako takovém. Samurajové bojovali s různými typy zbraní, kromě meče (např. populární katany) skvěle ovládali i boj s kopím na koni nebo lukostřelbu (rovněž i za jízdy). Do bitvy nosili nejprve lamelovou zbroj (koženou i kovovou) a přilbu (kabuto). Velké bitvy mezi samuraji probíhaly tak, že se nejprve z obou stran vystřílely salvy šípů a poté vyjeli válečníci a hledali si mezi ostatními sobě rovného protivníka, s nímž se utkali v čestném souboji. Nikdy neútočili zezadu a souboj začali svým představením. Slávu si získávali i tím, kolik hlav nepřátel předložili před svého velitele.
Nepřehlédněte: Cutomu Jamaguči jako jeden z mála Japonců přežil výbuchy obou jaderných bomb v Hirošimě a Nagasaki.
Od začátku 16. století se ale takový obraz soubojů začal měnit, a to zejména kvůli bitvám s Mongoly, kteří na čest protivníka nehleděli a vraždili každého, kdo jim přišel pod ruku, a také kvůli vynálezu palných zbraní, které se sem dostaly s evropskými zámořskými objevy.
Seppuku – čestná sebevražda mohla být uložena i za trest
Pokud samuraj jednal bez cti, čekaly ho následky. Nejčastěji je v tomto ohledu skloňovaná rituální sebevražda seppuku (nesprávně v našem prostředí označovaná jako harakiri), která mohla být uložena i jako trest za nějaký vážný prohřešek. Běžně se k ní ale bojovníci uchylovali, aby unikli hanbě zajetí. Probodnutí vlastního břicha krátkým mečem (wakizaši) představovalo způsob, jak svou čest získat zpět. V pozdějších dobách se začal objevovat zvyk, kdy mu přítel krátce nato setne hlavu, aby dlouho netrpěl. Seppuku se také stala výsostným právem samurajů, lidé z jiných kast si tímto způsobem život vzít nemohli (většinou volili utopení nebo oběšení).
A co ženy samurajky? Vzhledem k tomu, že samurajové představovali celou kastu obyvatel, jejich ženy nezůstávaly zcela stranou. I ony musely být schopny bránit svůj domov a děti. Mnoho z nich ovládalo boj s halapartnou a pokud se rozhodly spáchat sebevraždu a doprovodit svého muže na onen svět, volily zpravidla podříznutí vlastního hrdla.
Zdroje: Wikipedia, YouTube (What Life Was Like as a Samurai In Feudal Japan), reflex.cz,
