Starověký Řím na počátku letopočtu rostl a s ním i počet otroků v říši. O pár staletí dříve je ještě Římané považovali pouze za neplnoprávné lidi, to se ale postupem času změnilo. Římský občan i stát jako takový je začal vnímat jako věc, která umí mluvit a nemá žádná práva. Od jejich propouštění na svobodu se ustoupilo, zákony tuto možnost značně zesložitily. Na jejich práci začala být říše do značné míry závislá. Všudypřítomnost otroctví se zrcadlila i v antické literatuře a divadelních hrách. Jak se římskému otrokovi vlastně žilo?