Jak se žilo japonským gejšám? Nebyly to prostitutky a dříve tuto práci vykonávali muži

Gejša neodmyslitelně patří k Japonsku, podobně jako například samurajové. Jejich historie však tak hluboko nesahá, alespoň co se žen vykonávajících toto poslání týče. Muže, totiž nahradily až v polovině 18. století a o dvě století později do jejich tradičního života velmi zasáhla druhá světová válka. Právě zahraniční vojáci si gejšu často pletli s japonskou prostitutkou, protože v jejich oděvu a líčení neviděli rozdíl. Rychle se vyvíjející japonská kultura zase ztratila o tradiční umění zájem. Jak se ale gejšám – ženám žilo předtím?

Krásná, inteligentní a hudebně nadaná znalkyně umění

Ač na nás působí slovo gejša jako ženského rodu, v japonštině je neutrální a dá se přeložit jako „přítomnost umění“. První gejša – žena je známá z Kjóta, kde se v roce 1751 objevila v nevěstinci. Do té doby tuto profesi vykonávali výhradně muži, což se s výskytem první gejši – ženy rychle změnilo. Do konce 18. století ženy v tomto ohledu muže zcela nahradily. Muži předtím bavili společnost divadlem, stolními hrami či zpěvem.

K prostitutkám však gejša měla daleko a určitě není na místě si je s nimi plést. Jak z významu slova vyplývá, měla gejša jiný úkol – bavit muže svou krásou, inteligencí, zpěvem a tancem, hrou na nástroj či učeným rozhovorem. Jednoduše se mu na uzavřených večírcích stávala dokonalou společnicí, pokud však projevil zájem strávit s ní i noc, vždy záleželo na konkrétní gejše, zda k tomu svolí, a rozhodně to nebylo pravidlem.

Spaly vleže na tvrdém válečku, aby si neponičily účes

Gejša strávila mnoho hodin přípravou svého zevnějšku. Její obličej se skrýval po vrstvou bílého pigmentu, kterým se zamalovala i část jejích rtů, naopak obočí a oči se zvýrazňovaly. Jen na čele u vlasů zůstával nenabarvený pruh, aby muže lákala představa, jaká tvář se skrývá pod touto maskou. Bílá barva se nanášela i na krk a na šíji se vyobrazovaly dva nebo tři dlouhé klíny.

Mnoho času zabral gejšin složitý účes. Česání a mytí vlasů probíhalo jednou týdně, účes se zpevňoval voskem, aby do dalšího mytí vydržel. Gejša tak musela spát na zádech s hlavou na tvrdém válečku, aby si jej nepoškodila. Typ účesu se řídil jak jejím věkem, tak ročním obdobím a samozřejmě i aktuální módou.

Oblékaly se do tradičního kimona. Složitý a velmi drahý oděv se upínal šňůrkami a sponami, které skrýval pás obi, který se na zádech vázal do malého uzlu.

Vzdělání gejši trvalo mnoho let, náklady vyplácela svým panenstvím

Dcery gejš se do učení dostávaly velmi brzy, tradičně ve věku tří let a tří dnů. Tak malá děvčátka se učila zejména tanci a zpěvu, později se přidalo i umění čajového obřadu, kaligrafie a hra na hudební nástroje. Do společnosti se poprvé dívka dostala ve svých 14 letech, kdy se z ní stala gejša – učednice (majko), a to v doprovodu starší gejši. Sama se jí stala v 18 letech, ale i nadále se vzdělávala. Jako majko byla snadno rozeznatelná pro velmi široký pás obi, který na zádech tvořil výrazný složitý uzel.

Učednice žila pod patronátem domu majitelky čajovny, která se starala nejen o její výchovu a vzdělání, ale také o její stravu a v neposlední řadě o drahá kimona. Budoucí gejše tak vznikal dluh, který částečně uhradilo její panenství. Jakmile se stala známou a žádanou, mohla jej skrze svou mistrovou nabídnout k prodeji. Bohatí muži s dobrým společenským postavením pak v dražbě usilovali o první noc s touto gejšou.

Zahraniční turisté si je pletli s prostitutkami

S tímto zákazníkem se většinou už gejša nadále nestýkala. Dále pracovala jako společnice, která muže bavila uměním. Pokud měl někdo zájem o nadstandardní služby, záleželo jen na ní, zda na to přistoupí. Milenecký poměr s gejšou si mohl dovolit jen velmi bohatý muž (patron), který jí v rámci oficiálního mileneckého poměru hradil nejen běžný honorář, ale i bydlení, jídlo a vzdělání.

Vedle gejš však v Japonsku žily i prostitutky (oiran), které rovněž nosily (až nevkusně) zdobená kimona, avšak z levnějších látek. Od gejš je vzhledově odlišovaly jejich přezdobené účesy, křiklavě nalíčené tváře, velmi vysoká obuv a také pás obi, jehož uzel si vázaly vepředu. Turisté však tyto drobné rozdíly na první pohled neviděli a dali tak vzniknout mýtu, že gejša představuje japonskou prostitutku.

Zdroje: Wikipedia, national-geographic.cz, idnes.cz