Snižování emisí CO2 je zásadní, ale existují i jiné praktické způsoby, jak chránit zvířata před nevyhnutelným oteplováním. Globální oteplování neznamená jen zvyšování průměrných teplot na pevnině, ale také ohřívání oceánů.
Teplejší vlny veder se stávají běžnějšími a narušují dlouhodobé vztahy mezi druhy, které na sobě začaly záviset.
Jak si to vysvětlit, co s čím souvisí?
Korály mohou ztratit řasy, které v nich žijí a způsobit tak jejich nižší počty nebo dokonce úhyn. Velká hejna ryb přecházejí do pohodlnějšího podnebí, což nutí mořské ptáky uletět mnohem delší vzdálenosti od břehů, aby nakrmili svá mláďata.
Jak se oceány oteplují a ryby vyhledávají chladnější oblasti, ptáci možná budou muset překonat větší vzdálenosti mezi oblastmi hnízdících kolonií nebo se ponořit hlouběji, aby našli potravu. Některé druhy to prostě nemohou vykonat.
Pokud jsou dopady změn klimatu na úspěch chovu mořských ptáků skutečně hlavní příčinou obtíží při hledání ryb, musíme omezit rybolov v prostoru a čase.
Jediným udržitelným dlouhodobým přístupem je taktéž drastické snížení emisí skleníkových plynů. Přestože však netrpělivě čekáme na uzavření mezinárodních dohod a účinné provedení opatření, nemůžeme učinit něco již nyní?
Záchrana korálových útesů
Nejvíce zranitelnosti vůči vlnám veder prokázaly mořské řasy – na místech, kde dobrovolníci zaznamenali mezi korály velké množství mořských řas, bylo v průměru ztraceno 10 krát více korálů, než v lokalitách, kde byly mořské řasy vzácné nebo se nenacházely vůbec.
Některé z chemických látek v mořských řasách mohou bělit korály, pokud jsou v přímém kontaktu. Mořské řasy také uvolňují do vody organické sloučeniny, které snižují množství kyslíku, což korály zatěžuje.
To znamená, že velké horko je pro korály v útesech se spoustou mořských řas ještě těžší snášet. A co teprve, když se korály stanou potravou pro mořské ježky.
Nadměrný růst mořských řas může být důsledkem znečištění žumpami nebo septiky unikajícími do země poblíž oceánu nebo odtokem ze zemědělské půdy či golfových hřišť. Snížení znečištění zdroje by pravděpodobně velmi pomohlo zvýšit odolnost blízkých útesů.
Je rovněž důležité vyhnout se lovu druhů, které se živí mořskými řasami. O to se pokouší např. v havajské oblasti Kahekili Herbivore – pro správu ryb na ostrově Maui, kde je omezený odběr ryb živících se rostlinami.
Vědecká ochránkyně Mary Donovan z Arizonské státní univerzity a skupina kolegů ve Spojených státech shromáždili údaje z 223 míst s korálovými útesy po celém světě, aby sledovali korálové útesy a řasy.
Některá ze základních pozorování dobrovolníků předpověděla, kde ke korálovým ztrátám pravděpodobně dojde a kde je nejvhodnější tomu tedy i předcházet.
Zdroj: nationalgeographic.com
