Do izraelského letadla na argentinském letišti právě přepravují stevarda, který očividně přebral. V rámci oslav 150. výročí vzniku nezávislé Argentiny se to ale stát mohlo celkem snadno a nikomu to nepřipadá nijak zvlášť podezřelé. Izraelští zástupci přijali pozvání a teď se vracejí domů, kdo by víc řešil. Stevarda mimo smysly nakládají do první třídy a nespouštějí z něj oči. Pozornost ostatních cestujících na palubě to jistě upoutá, ale dále to neřeší. Píše se 21. květen roku 1960 a oni se až ve vzduchu od jednoho z tajných agentů Mossadu dozvědí, že omámený muž se jmenuje Adolf Eichmann.
Po Eichmannovi pátral i známý lovec nacistů Wiesenthal
Tomu, než se agenti mohli se svým zajatcem vydat na dvanáct tisíc kilometrů dlouhou cestu domů do Izraele, předcházela léta pátrání, prověřování a samozřejmě samotný únos Adolfa Eichmanna. Mossad o něj začal jevit zájem relativně pozdě. Zatímco jména jiných válečných zločinců padala u tribunálu v Norimberku poměrně často, to Eichmannovo nikoli. Teprve v listopadu 1945 se o něm vyšetřovatelé doslechli při výslechu Dietera Wislicenyho, který měl na starost deportaci Židů ze Slovenska. Ještě měsíce ale trvalo, než vyšel najevo rozsah Eichmannovy role v tzv. konečném řešení židovské otázky.
Eichmann uprchl brzy po válce i se svou rodinnou, italskou pobočkou Červeného kříže si nechal vystavit falešný pas. Jeho manželka českého původu se v roce 1947 pokoušela nechat jej prohlásit za mrtvého, to jim však překazil známý lovec nacistů Simon Wiesenthal. Ten také pátral po fotografiích jak Eichmanna, tak jeho příbuzných.
Mossad připravil plán do všech detailů
Mossad ověřoval všechny stopy, které se k němu dostaly, a vyslal své agenty do Argentiny již v roce 1958. Na adrese údajného pohybu hledaného válečného zločince však nenašli nikoho, kdo by se mu byť vzdáleně podobal. Pátrali tedy dál. Nadějnou se zdála být stopa týkající se jména uvedeného ve falešných dokladech. Díky ní se dostali k další možné adrese Eichmannova pobytu.
Na daném místě opravdu přebýval Eichmann i s rodinou. Agenti pořídili snímky všech a nechali je ztotožnit možnými svědky. Samotného Eichmanna pak sledovali na každému kroku. Chyběl už jen krůček k tomu, aby naplánovali jeho únos. Ten Mossad promyslel do všech možných detailů včetně postupu při případném nezdaru.
Nekladl odpor
Největší problém v této fázi příprav? Najít agenty, kterým konání tohoto člověka nevzalo nikoho blízkého. Adolfa Eichmanna chtěli živého a chtěli jej postavit před soud. Našli je a tak 11. května roku 1960 zastavili Eichmanna na ulici a vpravili ho do přistaveného auta. Cestou ke konspiračnímu domu pro jistotu vyměnily značky.
Čtěte také: Georg Duckwitz, nacista, který zachránil židy před deportací.
Eichmann nekladl žádný odpor. Během chvíle se přiznal k tomu, kdo je, a pak strávil osm dní v „domácím“ vězení. Následoval únos do Izraele pomocí leteckého speciálu vyslaného pod záminkou účasti na oslavách argentinské nezávislosti. Přepravovali ho omámeného alkoholem a sedativy, což vysvětlovali vymyšleným otřesem mozku, ale i přesto jej samozřejmě bedlivě střežili. Eichmann během celé doby poslušně odpovídal na otázky a dělal, co mu řekli.
Arabská média se ho zastávala
Za organizaci transportů Židů do koncentračních táborů a své angažování v tzv. konečném řešení dostal samozřejmě trest smrti. Poprava se konala 31. května 1962. Sám se hájil tím, že poslouchal rozkazy. Cítil zodpovědnost právní, nikoli však lidskou a krátce před smrtí napsal žádost o milost.
Soud s Eichmannem sledoval celý svět, opět totiž otevřel otázku toho, co nacisté páchali během války za zvěrstva. Zastání se na mnoha místech nedočkal, pouze egyptské, syrské či jordánské noviny litovaly spíše Eichmanna než jeho oběti a jejich pozůstalé a také toho, že svou práci nestihl dokončit.
Zdroje: ceskatelevize.cz, rozhlas.cz, novinky.cz, Wikipedia
