Byli jsme právě na výletě po Kostarice a pět dnů bylo za námi. Zbýval poslední den a všichni jsme toužili po jediném. Potkat zdejší opice. Samozřejmě, že ty volně žijící, vždyť jsme o nich už tolik slyšeli a pořád se nám potvůrky nějak vyhýbali. Byli jsme z toho zklamaní, ale nevzdávali jsme se. Nakonec se to povedlo a opravdu to byl jeden z nejkrásnějších cestovatelských zážitků.
Den D a výlet do deštného pralesa
Proč jsme hledali právě opice? Kamarád nám vyprávěl, že takové setkání se nám vryje po paměti, a že jde o opravdu ojedinělý zážitek. Když ty malé, roztomilé a neuvěřitelně chytré tvory člověk vidí jinak, než jen za mřížemi zoologické zahrady, může s nimi komunikovat, pozorovat se a obdivovat úplně jinak, tak nějak naživo. Poslední den naší výpravy po Kostarice jsme měli naplánovaný výlet do deštného pralesa. Už jsme nějak cítili, že tohle bude naše šance. A instinkt nezklamal.
Byly slyšet, ale nebyly vidět
Túra byla dlouhá, výletem jsme měli strávit celý den. Po celou dobu jsme jen šli a všude okolo slyšeli opičí výskání, vlastně to znělo jako vysmívání, jako by vycítily, že právě je tady hledáme a hrály si s námi. Už to byl ale zážitek. Byly tam a dávaly o sobě vědět. Pak nám průvodce oznámil, že se naše túra blíží pomalu ke konci.
Ukázaly se
Šli jsme právě po visutém a dlouhém mostě, když jsme je konečně spatřili. Na velké větvi před námi sedělo několik opic, dívaly se na nás, pak se rozeběhly a začaly skákat po stromech a honit se. Jako by se předváděly. Bylo to úžasné, přeskakovaly tam, jen kousíček od nás. Jedna z nich si pak na větev sedla, zahleděla se na naši skupinku a začala se škrábat na hlavě, že by snad přemýšlela, kdo jsme a co tam děláme?
Vidět opice v jejich přirozeném prostředí bylo úchvatné, na tohle nezapomeneme.
