Slavný kůň makedonského krále a vojevůdce Alexandra Velikého (356 – 323 př. n. l) se jmenoval Bukefalos. Alexandr jej zkrotil, dobyl na něm kus světa a miloval jej tak, že na jeho památku nechal vystavět město, které po něm pojmenoval.
Řecký historik, spisovatel a filozof Plútarchos (asi 46 – 127 n. l.) ve svém díle Život Alexandrův vypráví příběh o tom, jak Alexandr ve věku 12 nebo 13 let získal koně. Obchodník s koňmi jménem Philonicus Thessalian jej za pozoruhodně velkou sumu 13 talentů nejprve nabídl jeho otci Filipu II. Makedonskému (382 – 336 př. n. l.). Nikdo však nezvládl zvíře zkrotit, takže Filip o ně neprojevil zájem. Alexandr však ano. Slíbil, že za koně zaplatí sám, pokud se jemu samému nepodaří jej zkrotit.
Alexandr ke zvířeti konejšivě promlouval a otočil ho ke slunci tak, aby nevidělo svůj vlastní stín. Právě v něm totiž vypozoroval příčinu neklidu. Kůň se zklidnil a Alexandr vyhrál sázku. Koně pojmenoval Bukefalos.
Mohutný kůň připomínající býka
Ze zápisků starověkých spisovatelů si můžeme udělat celkem přesnou představu o tom, jak Bukefalos vypadal a proč jej Alexandr pojmenoval právě takto. Statný tvor s mohutnou hlavou a černou srstí měl patřit mezi nejlepší koně thesalského chovu. Na čele mu svítila značka z bílé srsti a dočteme se i o tom, že měl mít modré oči (to však mohlo být dílo očního zákalu).
Gaius Plinius Secundus, známý též jako Plinius Starší (23 – 79 n. l.) se o Bukefalovi zmiňuje ve svém díle Naturalis historia. Uvádí, že král Alexandr měl velmi pozoruhodného koně a že jej pojmenoval buď podle jeho povahy, nebo proto, že vypadal, jako by na ramenou nesl býčí hlavu.
Nutno dodat, že starořecké jméno Bukefalos je složeninou slov bous, tedy vůl a kefalé, tedy hlava.
Dobývání starověkého světa
Plinius dále zaznamenal, že když byl Bukefalos zraněn v bitvě u Théb, neumožnil Alexandrovi nasednout na jiného koně. Podobných situací mělo za jeho života nastat ještě několik a Alexandr všechny respektoval.
Bukefalos prošel s Alexandrem Velikým všechny bitvy, dobyl s ním Řecko, Palestinu, Egypt i Persii. Za impulsem k dobývání nových území mohlo stát rovněž zkrocení Bukefala. Podle Plútarcha totiž udělal Alexandr na svého otce takový dojem, že si od něj vyslechl: „Ó můj synu, běž a najdi si sobě vlastní království, které tě bude hodno. Makedonie je ti příliš malá.“
Město Bukefala
O tom, jak Bukefalost zemřel, informují Plinius ve svém díle Život Alexandrův a Flavius Arriános z Nikomédie (95 – 175 n. l.) ve svých spisech Anabasis Alexandri. Kůň pošel krátce po bitvě u řeky Hydaspés, kde se armáda Alexandra Velikého střetla s vojskem indického krále Póra. Psal se rok 326 př. n. l. a Alexandr se rozhodl zvířeti vystrojit pohřeb se všemi poctami. Blízko jeho hrobu pak založil na jednom břehu město Nicœa jako připomínku svého vítězství a na druhém břehu město na jeho počest, které pojmenoval Bukefala (dnešní pákistánské město Dželum).
Kůň zemřel na následky vyčerpání a dožil se zhruba 30 let, tedy podobného věku, jakého se nakonec dožil i Alexandr Veliký.
