Poslední pandemie 20. století udeřila v letech 1968 – 1969, její druhá vlna pak na přelomu let 1969 a 1970 a nevyhnula se ani tehdejšímu Československu, kam se dostala na konci roku 1968. Se současnou pandemií bývá porovnávána zejména proto, že si ji někteří lidé ještě, na rozdíl třeba od španělské chřipky, pamatují.
Mírná pandemie v porovnání s jinými
Takzvaná hongkongská chřipka se poprvé objevila v polovině července 1968 právě v Hongkongu, kde během pouhých dvou týdnů zaznamenali půl milionu případů, a během pěti měsíců se rozšířila do celého světa. Způsoboval ji kmen H3N2 chřipkového viru A a do zpráv se dostala pod různými označeními, např. A/H3N2, A2-Hongkong nebo jen A2.
Oproti jiným epidemiím a pandemiím v dějinách lidstva se u hongkongské chřipky uvádí relativně nízká smrtnost, v první vlně jí podlehlo odhadem 750 00 a milion lidí, celkově i s druhou vlnou pak okolo dvou až tří milionů. Pro srovnání uveďme, že počet obětí zmíněné španělské chřipky před sto lety se odhaduje na 20 až 100 milionů, u moru ve 14. století na 75 milionů a u současné pandemie zdroje uvádějí 2,1 – 2,5 milionu obětí.
Ani nám se hongkongská chřipka nevyhnula
Z Hongkongu se chřipka rychle rozšířila po jihovýchodní Asii, zasáhla Indii a ostrovní Filipíny a do září roku 1968 se dostala i do dalších částí Asie a také do Austrálie, Evropy a USA, kam ji s sebou přivezli vojáci vracející se z války ve Vietnamu. V Československu jsme se o ní mohli poprvé doslechnout z rozhlasu v prosinci toho roku, ale vzhledem k tomu, že se našemu území vir poměrně dlouho vyhýbal, informovala o něm média jen velmi stručně. Ani podle lednového prohlášení tehdejšího vrchního hygienika nám nebezpečí této nemoci nehrozilo.
Mýlil se. Na konci ledna 1969 se s hongkongskou chřipkou, konkrétně asi s půl milionem nakažených, potýkalo sousední Polsko (polovina z nich se nacházela ve Varšavě, kde situaci považovali za mimořádně vážnou) a bylo tak jen otázkou času, kdy se dostane i k nám. Došlo k tomu hned první únorový týden, nemoc se prokázala u dvou Polek, které pracovaly v Semilech a na víkend se vracely domů, a také u muže z Prahy, který v Polsku krátce předtím pobýval. V Rudém právu se tak objevila krátká výstražná zpráva s titulkem „Už i u nás“ a o dva dny později se chřipka dostala i na titulní stranu.
V Berlíně skladovali mrtvé v tunelu metra
Hongkongská chřipka se u nás rychle rozšířila, jak už to u onemocnění tohoto typu bývá. Během února se s ní u nás, zejména ve východních Čechách, potýkaly desítky tisíc lidí. Podobně tomu bylo i v březnu a dubnu, teprve poté epidemie ustoupila. Na konci roku 1969 však Evropu, nás nevyjímaje, zasáhla druhá vlna. Krátce po vánočních svátcích hlásila např. Itálie 15 milionů nemocných. I u nás přibývaly tisíce případů denně. Brzy se tak kvůli nedostatku zaměstnanců na různých místech začaly objevovat i jiné problémy mj. s přepravou, a to jak lidí, tak nákladu. Velký problém to představovalo zejména pro Prahu, kam se v mimořádně mrazivé zimě na začátku roku 1970 nedostávalo včas uhlí. Pro školy se vyhlásily mimořádné prázdniny a studenti byli nabádáni, aby je využili brigádou na místech nutných pro chod státu.
Velké kritice ze strany Rudého práva a rozhlasu se tehdy dostalo jak nezvládnuté organizaci nejen logistiky, tak zejména i našemu ministerstvu zdravotnictví, které podle všeho zanedbalo prevenci. Druhá vlna začala polevovat v druhé půlce ledna. Chřipku A/H3N2 v Československu prodělalo okolo 15 % obyvatel a úmrtnost se v roce 1970 oproti roku 1969 zvýšila o 2,1 %. Ve srovnání s jinými zeměmi jsme na tom ale nebyli nejhůře, v Německu se v jednu chvíli potýkali s tak vysokým počtem úmrtí (celkově tam nemoci podlehlo okolo 60 tisíc lidí), že nestíhali pohřbívat mrtvé. K pochovávání nebožtíků tak v západní části země povolali popeláře, v Berlíně zase museli mrtvoly dočasně skladovat v tunelech metra.
Zdroje: rozhlas.cz, dfens-cz.com, Wikipedia, szu.cz
