Japonský voják Hiró Onoda se schovával v džungli a pokračoval v plnění příkazů po dobu 29 let po skončení 2. světové války. Kapitulaci Japonska považoval za propagandu nepřítele.
Další v řadě válečníků
Onoda se narodil v březnu roku 1922 do rodiny s mnoha generacemi válečníků a rozhodl se vydat stejnou cestou jako jeho předci. Do armády se přihlásil v 18 letech. Školil se jako zpravodajský důstojník ve vojenském výcvikovém středisku Nakano, které se specializovalo na výuku nekonvenčních vojenských technik včetně partyzánské války, sabotáže, kontrarozvědky a propagandy.
Lubang v době války
Po ukončení výcviku v prosinci 1944 ho čekala akce na malém filipínském ostrově Lubang, kde získané dovednosti využil v praxi. Japonsko převzalo vládu na Filipínami o dva roky dříve, nicméně již na začátku roku 1944 armáda USA vytlačila Japonce z hlavních ostrovů na ty menší.
Japonci ustupovali do lesů a vydali se cestou partyzánské válečné taktiky, na kterou se Onoda připravoval. Na Lubangu se však vyšší důstojníci rozhodli bojovat v přímém boji a americké jednotky je v únoru 1945 rychle porazily. Onoda krátce předtím vzal tři další vojáky a nařídil jim, aby se s ním zapojili do partyzánského boje.
Všechno považoval za propagandu
Válka mezi Japonskem a USA skončila v srpnu 1945. Onoda si všiml klidu, který nastal, ale netušil, že se jeho národ vzdal. Pokračoval proto ve své soukromé válce. Skupinu s ním tvořili Yūichi Akatsu, Shōichi Shimada a Kinshichi Kozuka. Přežívali na kradené rýži, kokosu a masu z místních farem. Přepadali a zabíjeli farmáře, škodili a došlo i přestřelky s policisty.
Spojené státy věděly o existenci japonských partyzánských jednotek a rozesílaly po ostrovech vysvětlující letáky. Onoda se s prvním setkal v říjnu 1945 a vyhodnotil jej jako propagandu. Na rozpoznání takové taktiky ho koneckonců vycvičili.
Další leták s rozkazem kapitulace připravil generál Tomoyuki Yamashita. Onoda se svými muži jej prostudovali a vyhodnotili jako falešný. Nedokázal si připustit, že by japonská hrdost dovolila armádě vzdát se. Očekával boj do posledního vojáka.
K partyzánům se později dostaly dopisy od jejich rodin i s fotografiemi. Onoda však předpokládal, že příbuzní žijí pod okupací a musí poslouchat, jinak by nic takového nenapsali. Nevěřil jim, ani když přijeli osobně. Nevěřil ani japonským novinám, ani rádiu. Vše považoval za americkou propagandu.
Nakonec zůstal sám
Yūichi Akatsu si uvědomil, že válka skončila, už v roce 1949. Odešel od jednotky, sám strávil v džungli šest měsíců a v březnu 1950 se vzdal filipínské armádě. Jeho kapitulace informovala svět o japonských partyzánech na ostrově Lubang. Shōichi Shimada padl v roce 1954 během filipínské pátrací akce po zbylých partizánech, Kinshichi Kozuka byl zastřelen policií, když v roce 1972 s Onodou zapálili rýžové silo. Onoda zůstal sám a japonská veřejnost jeho příběh v některých ohledech i obdivovala.
Až vydá velitel Taniguči rozkaz
Zlom nastal až v únoru roku 1974, kdy se za Onodou vydal mladý japonský dobrodruh Norio Suzuki a spřátelil se s ním. Voják přesto odmítal uvěřit tomu, že válka skončila. Suzukovi řekl, že vyjde z džungle až poté, co jeho velitel Taniguči vydá rozkaz.
Yoshimi Tanigučiho se podařilo najít. Na setkání s Onodou si oblékl starou uniformu a zbavil jej služby přesto, že už léta pracoval jako knihkupec. Onoda v rámci kapitulace předal svůj meč prezidentovi Filipín a ten mu na oplátku udělil milost v případě jeho zločinů proti státu. Psal se 9. březen roku 1974.
Onoda se vrátil do úplně jiného Japonska, jehož vývoj jej znepokojoval. Na nějakou dobu se proto odstěhoval do Brazílie, kde založil rodinu. Po čase se ale vrátil, aby vychovával mladé Japonce k hodnotám, které byly vštěpovány jemu. Zemřel v roce 2014 ve věku 91 let.
