Přezdívá se mu „modrý drak“ nebo „mořská vlaštovka“, glaukus atlantský je malý modrý mořský plž, který má zužující se zploštělé tělo a dosahuje dálky kolem pěti centimetrů. Má velmi výrazné zbarvení, jeho tělo je stříbřitě šedé, a na hřbetní straně tmavě a místy až světle modré.
Podél okrajů jeho nohou se táhnou tmavé pruhy. Na první pohled jde vidět, že tento tvoreček nebude moc přátelský. Výrazná barva totiž upozorňuje okolí na jed.
Malý kanibal
Glaukus atlantský se živí jinými většími pelagickými organismy, a tak občas u něj dochází i ke kanibalismu. Glaukus je tvor jedovatý, svůj jed ale využívá také pro svou vlastní potřebu. Plynem si umí nafouknout vak na břiše, a to mu následně umožňuje plavat vzhůru nohama. Jde o hermafrodita, takže má samčí i samičí pohlavní orgány a rozmnožuje se za pomocí vajíček.
Pokud se s ním v moři setkáte, není rozumné brát jej do rukou a jakkoliv s ním manipulovat. Líbit se mu to moc nebude, a mohli byste se tak dočkat velmi bolestivého a potencionálně také nebezpečného bodnutí.
Čtenáři také čtou: Mořský ďas láká potravu na své světýlko a pokud se chce pářit, do své partnerky se prostě zakousne.
Kde se vyskytuje
Glaukus atlantský se přirozeně vyskytuje ve všech světových oceánech. Nejlépe se mu daří v mírných a tropických vodách, nejčastěji je to v regionech na východ a na jih od pobřeží Jižní Afriky, vyskytuje se také v některých evropských vodách a na východním pobřeží Austrálie a Mosambiku.
Umí toho využít
Své výrazné a sytě modré zbarvení využívá glaukus atlantský hned v několika oblastech. Mimo jiné má barva odpuzovat všechny predátory, kteří by na něj mohli zaútočit seshora i zespoda a také mu pomáhá odrážet škodlivé UV záření. Glaukus se totiž rád nechává unášet větry a oceánskými proudy, vyskytuje se i u hladiny.
i když je malý, může být nebezpečný.
