Ginette Kolinka, která přežila Osvětim: kdyby se to mělo opakovat, dítě raději uškrtím vlastníma rukama

Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín StoryMag.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Dnes je paní Ginette už pětadevadesát let, do Osvětimi se dostala jako devatenáctiletá dívka. I přesto, že už byla dospělá, situaci zvládala velmi těžko a o svých zážitcích dlouhá léta mlčela. Až po letech se rozhodla promluvit, a to prostřednictvím knihy, kterou napsala „Návrat do Birkenau. Jak jsem přežila“.

Měli vlastně štěstí?

Ginette se narodila 4. února 1925 v Paříži a její rodné příjmení je Cherkaskyová. Vyrůstala ve velké rodině a poměrně skromných poměrech, měla totiž ještě pět sester a jednoho bratra. Válku přežila ona, její maminka i všechny sestry, ovšem tatínek a bratr skončili naneštěstí v osvětimské plynové komoře. Jejímu bratrovi bylo pouhých dvanáct let.

Když se Ginette dostala do Osvětimi, bylo jí devatenáct let, má tedy v živé paměti dodnes, co všechno se na místě odehrávalo, a na otázky ohledně koncentračních táborů Osvětim a Bergen-Belsen, kterými prošla, má jedinou odpověď: „Pokud budu mít dítě a mělo by se to všechno opakovat, tak to ho raději vlastníma rukama uškrtím.“

Současný památník jen jako kulisa

Podle paní Ginette je dnes Osvětim, která slouží také jako památník a muzeum, a zdejší prohlídka má sloužit lidem jako přiblížení dávných hrůzných událostí, jen jakousi kulisou, jak se sama vyjádřila pro server Focus. Nikdo z těch, kdo dnes Osvětim projde, nemůže ani vzdáleně cítit tu bezmoc, strach, ponížení a všudypřítomný zápach, jako tomu bylo tenkrát.

Exponáty ve zdejším muzeu, jako jsou nastříhané vlasy, nebo hromady oblečení, které se ve vitrínách Osvětimi už rozkládají a také už polorozpadlé prázdné baráky v Březince jsou podle paní Ginette jen hodně vzdálenou ukázkou opravdových událostí a kdo to nezažil, nemůže nikdy pochopit, co se zde skutečně dělo.

Hlavní brána tábora Auschwitz-Birkenau (Autor: Michel Zacharz AKA Grippenn[1] – Vlastní dílo, CC BY-SA 2.5, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1083901)

Nahá a ponížená

Dnes už jsou zdejší cesty prázdné a čisté, až do roku 1945 ale všude postávaly davy lidí ve špinavých hadrech, silně zapáchající lidské kostry a celý tábor byl obklopen hrůzou a nekonečným strachem. Paní Ginette vzpomíná na den, kdy se dostala do Osvětimi ona. Všechny ženy svlékli do naha a oholili jim hlavy, pak následovalo tetování. To paní Ginette nebolelo tolik, jako ponížení z toho, že tam musí stát úplně nahá. Když dostali kusy starého oblečení, musela se smířit jen s otrhanou sukní a jakýmsi svetrem, nic víc, žádné spodní prádlo.

Stejně ponižující bylo vykonávání potřeby, kdy ženy musely sedět společně opřené k sobě zády. Tvořily se fronty, a pokud to nešlo rychle, vytlačili vás. Výkaly a moč jim tekly po nohou, všude byl nepředstavitelný zápach. V knize paní Ginette detailně popisuje všechny hrůzy, otupení, krádeže mezi vězni, násilí, hmyz, tvrdou práci a celkovou bezmoc.

Dočkala se osvobození

Když se Ginette dočkala osvobození, ani tomu nemohla uvěřit. Přežila, i když tou dobou vážila pouhých 26 kilogramů. A čím se celou dobu řídila, aby si dodala odvahu přežít? Podle jejích slov si stále opakovala: „Udělej se neviditelným, nevzpouzej se a všechno akceptuj.“

Autor: Martin Liška
Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín StoryMag.cz na hlavní stránku Seznam.cz
if (show_sssp) { document.querySelector(".fb-comments").remove(); }
zavřít reklamu