Georg Ferdinand Duckwitz sloužil jako atašé Třetí říše v okupovaném Dánsku. Za druhé světové války se mu podařilo zachránit dánské židy před nucenou deportací. Jak se mu to podařilo?
Jak se stal nacistou
V letech 1928 – 1932 žil Georg Duckwitz v Kodani v Dánsku. V listopadu 1932 se však v Brémách setkal s Gregorem Strasserem, vůdcem levicové větve německé nacionalistické nacistické strany. Během jejich rozhovoru nabyl Duckwitz dojmu, že se skandinávský socialismus spojil s nacistickými pocity, a tak se rozhodnul přihlásit do strany a v roce 1933 nastoupil do Úřadu zahraničních věcí nacistické strany v Berlíně. Ovšem v průběhu svého funkčního období zjistil, že se v nacistické politice zklamal.
Záchranná akce
V roce 1943 spolupracoval Duckwitz se zástupcem nacistické říše Wernerem Bestem. Ten organizoval gestapo a Duckwitzovi řekl o plánovaném shromáždění a přesunutí všech dánských židů. Duckwitz se nejprve snažil deportaci zastavit oficiální cestou, což mu samozřejmě nevyšlo. Proto sám odletěl do Stockholmu, kde kontaktoval švédského premiéra Per Albin Hanssona a zeptal se ho, zda by bylo možné, aby židovské uprchlíky přijalo Švédsko.
Deportace židů do Švédska proběhla úspěšně a při organizovaném hromadném úniku se tam přesunulo přes 7200 židů a dalších 700 jejich nežidovských příbuzných. Duckwitz měl pocit, že už udělal vše, co bylo v jeho silách a i ze strachu z Gestapa, se následně vrátil opět ke svým oficiálním povinnostem.
Po válce
Po skončení druhé světové války zůstal Duckwitz dále působit v německé zahraniční službě. Později se pak stal západoněmeckým velvyslancem v Dánsku a poté také v Indii. Georg Duckwitz pracoval jako státní tajemník až do svého odchodu do důchodu v roce 1970.
V roce 1971, dva roky před jeho smrtí, jej izraelská vláda jmenovala Spravedlivým mezi národy.
