Exorcismus: Historie vyhánění zla je v mnohém odlišná od toho, co známe z filmů

Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín StoryMag.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Od svého uvedení do kin v roce 1973 slouží film Vymítač ďábla, natočený podle stejnojmenného románu Williama Petera Blattyho, jako styčný bod pro jinak tajemný náboženský rituál. Ve skutečnosti je to jen část nejnovější kapitoly v dlouhé historii duchovní praxe, která zahrnuje mnohem více než to, co je zachyceno v tomto kultovním snímku.

Co je exorcismus?

Exorcismus je úkon či rituál, který má odstranit vliv démonické moci. Mnoho náboženských tradic věří, že existují zlé síly, které mohou mít negativní vliv na život člověka. Nejčastěji je ale pojem exorcismus spojován s křesťanstvím, částečně i kvůli četným zmínkám o Ježíšově vyhánění duchů v evangeliích.

70 n. l.: Ježíš vyhání zlé duchy v Markově evangeliu

První zmínka o Ježíšově vyhánění zlých duchů se objevuje v Markově evangeliu, o němž se předpokládá, že bylo napsáno kolem roku 70 n. l., tedy zhruba 40 let po Ježíšově smrti. V Novém zákoně byla „Ježíšova vymítání“ důkazem jeho moci nad ďáblem.

Biblické zmínky slouží jako úvod do „praxe“, protože naše chápání exorcismu v moderním světě vychází právě z tohoto křesťanského světonázoru, Nový zákon připravuje půdu pro vše, co následuje.

1526: Martin Luther přidává ke křtu dětí exorcismus

Německý teolog Martin Luther v roce 1517 sepsal seznam svých stížností na katolické náboženství, který údajně přibil na dveře univerzitního kostela. Jeho akt vzdoru vyvolal rozkol v křesťanství známý jako protestantská reformace. Ačkoli Luther nebyl jediným reformátorem té doby, byl nejplodnějším. Kromě toho využíval tiskařského lisu a psaného slova k šíření svých představ o tom, jak by mělo křesťanství vypadat.

V roce 1523 vydal řád křtu, po němž následovala revize z roku 1526, která do protestantských křestních obřadů přidala exorcismus. V této situaci se exorcismus kojenců prováděl nejspíše proto, aby dítěti pomohl odmítnout ďábla, hřích a zlo po celý život.

Ne všechny protestantské denominace praxi exorcismu přijaly, ale po určitou dobu v období renesance to stačilo k tomu, aby se otázka, jak by mělo vymítání probíhat, stala kontroverzním tématem.

Zatímco pro katolíky byl exorcismus dobře prošlapaným územím a měli k dispozici spisy a rituály, kterými se mohli řídit, protestantská vymítání probíhala většinou prostřednictvím modliteb a půstu a často se jich účastnila celá společenství, což vedlo k veřejné záležitosti, která mohla hraničit s představením.

Exorcismy se následně staly ještě viditelnějšími, když se na ně ve svých dílech začali odvolávat spisovatelé, jako například William Shakespeare.

Muž s černou koulí před obličejem.
zdroj: unsplash.com

1900: Evangelikálové podnítili nový zájem o exorcismus

Protestantismus se v 17. století dostal též do Severní Ameriky. Dominantním protestantským vyznáním tu byl zpočátku především puritanismus. I když se později jeho vliv omezil, došlo v průběhu 18. i 19. století k několika „probuzením“, která souvisela též s exorcismem.

V důsledku těchto probuzení došlo k výraznému nárůstu baptistických a metodistických denominací, zejména v nově osídlených západních a jižních částech země. Současně došlo také k nárůstu evangelikalismu nebo též probuzenectví.

Na počátku 20. století vzniklo mezi americkými evangelikály letniční hnutí, které se zaměřovalo na Ducha svatého a zahrnovalo nadpřirozené prvky, jako je uzdravování vírou, zázraky a exorcismus.

Přelom 60. a 70. let 20. století: Charismatičtí křesťané oživují exorcismus

Od 50. let 20. století nastalo období rychlého růstu evangelikalismu, přičemž velký podíl na tom měly i rozhlas a televize. V následujícím desetiletí se stále více protestantů i katolíků začalo hlásit k letničnímu stylu uctívání a k obnovenému důrazu na Ducha svatého, a vzniklo tak hnutí známé jako charismatické křesťanství.

Stejně jako jejich letniční protějšky i charismatičtí křesťané prováděli exorcismy, což vyvolalo na přelomu 60. a 70. let nejen ve Spojených státech, ale i v Africe a Latinské Americe obnovený zájem o tento rituál. Netrvalo dlouho a exorcismy se opět staly součástí populární kultury, jako tomu bylo v období renesance.

Román Williama Petera Blattyho Vymítač ďábla z roku 1971, založený na skutečném příběhu čtrnáctiletého chlapce, který v roce 1949 podstoupil katolické vymítání v Marylandu a Missouri, odstartoval tento trend. Filmová verze knihy byla uvedena v roce 1973.

Zdroj: nationalgeographic.com, theconversation.com, theguardian.com

Autor: Martina Šťastná
Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín StoryMag.cz na hlavní stránku Seznam.cz
zavřít reklamu