Celosvětově nejznámější případ exorcismu se odehrál v sedmdesátých letech minulého století v Německu. Anneliese Michel podstoupila několik desítek rituálů, které z ní měly vyhnat démony. „Péči“ exorcistů nepřežila.
Na základě tohoto případu vznikl film V moci ďábla, který se v originále jmenuje The Exorcism of Emily Rose. Původně se však měl jmenovat The Exorcism of Anneliese Michel.
Epileptické záchvaty, noční paralýzy a halucinace
Anneliese Michel se narodila v září 1952 do silně věřící rodiny, nejméně dvakrát týdně navštěvující mše.
První záchvat prodělá v 15 letech. Ve škole na chvíli omdlí a v noci se nemůže pohnout. Doktoři ji předepíší antiepileptika a život běží dál. Rodina ji i nadále považuje za bezproblémovou dívku. Ona sama má ale pocit, že se ji během záchvatů zmocňuje cizí síla. Začíná mít i opakující se vidiny, v nichž ji děsí „obrovská šklebící se tlama ďábla“. Snadno proto podléhá představě, že je jím nebo nějakými démony posedlá.
Lékařské postupy nepomáhají, zavolají proto exorcistu
Nicméně lékařská vyšetření nezjistí žádnou patologii ani přesto, že se brzy přidá i deprese. Její stav se zhoršuje. K vidinám se přidávají i sluchové halucinace – hlasy ji šeptají, že shnije v pekle, protože je prokletá. Objevují se i návaly hyperaktivity, během nichž tráví i několik dní beze spánku. V záchvatech napadá sebe i své okolí a také vydrží celé hodiny v kuse řvát.
Rodiče propadají beznaději. Opakovaně se obracejí se žádostí o pomoc na církev. Dočkají se na konci léta 1975.
Vymítání ďábla až na věky
Würzburský biskup dává svolení k vykonání exorcismu podle pravidel Rituale Romanum z roku 1614. První rituál proběhne na konci září 1975 a vede ho Ernst Alt a Arnold Renz. Stav Anneliese se rapidně zhoršuje, prodělává řadu křečových záchvatů a dočasně ochrne. Exorcismus je na ni prováděn dvakrát týdně. Ty čtyři hodiny jsou pro ni pokaždé naprosto vyčerpávající. Dívka vyje, zmítá se, kouše, kope, mluví hlubokým chraptivým hlasem, který se dodnes dochoval na nahrávkách pořízených během rituálů.
Tohle se opakuje každý týden. Exorcisté prohlašují, že už hovořili s šesti domnělými démony, kterými mají být Kain, Nero, Jidáš, Lucifer, Hitler a farář Fleischmann.
Z Anneliese se stává troska. Její zdravotní stav se i nadále zhoršuje, možná i v důsledku toho, že ji rodiče od začátku této „léčby“ nedávají žádné předepsané léky. Prodělá 67 pokusů o vymítání. Nejí, nepije a její tělo to definitivně v důsledku dehydratace a podvýživy vzdá na začátku července 1976. V té době váží ve svých 23 letech sotva 31 kilo.
U soudu stojí exorcisté i rodiče
Smrt mladé ženy není možné ututlat a soudní znalci z oblasti medicíny vysloví domněnku, že Anneliese by se bylo mohlo podařit zachránit ještě týden před jejím úmrtím, pokud by dostávala silnější léky na zklidnění a umělou výživu.
Rodiče i oba exorcisté se dva roky po dívčině smrti dočkají vynesení rozsudku. Během soudního přelíčení se pouštěly i zvukové záznamy z exorcistických rituálů. Původní trest šesti měsíců vězení se nakonec změní v tříletou podmínku. Sama obžaloba však původně navrhovala pouze finanční postih pro exorcisty a uznání viny bez následného trestu pro rodiče. Církevní komise se od případu distancovala s tím, že exorcisté se ve své diagnóze posednutí mýlili.
Možné vysvětlení zdravotních obtíží
Vidiny způsobovala silná imaginace, která se zakládala na její víře a výchově v silně věřícím prostředí. Její noční záchvaty nemusely být epileptické, během stanovování diagnózy se lékaři domnívali, že se mohlo jednat o cerebrální křeče nočního typu. Její neschopnost se v noci pohnout zase mohl být projev spánkové paralýzy, kterou za život prodělá většina lidí. Lékaři se už tehdy domnívali, že epilepsie může vyvolat schizofrenní ataky a psychózu. Silně věřící rodina si však tehdy nemohla ani na okamžik připustit, že by Anneliese mohla potřebovat psychiatrickou pomoc.
