V průběhu staletí zaznamenala medicína neuvěřitelný pokrok. Bohužel tento vývoj nebyl zadarmo a existuje nespočet lidí, kteří zaplatili nejvyšší cenu za to, aby se svět stal bezpečnějším a zdravějším místem. Připravili jsme pro vás seznam několika osob, jejichž smrt pomohla zachránit mnoho jiných životů.
Arthur Bacot
Arthur Bacot byl úředník žijící na počátku 20. století v Londýně. Jeho skutečnou životní vášní ale byla entomologie. V roce 1922 se vydal se svými spolupracovníky do Egypta, aby zde studoval vši nakažené tyfem, které nasbíral ve veřejných lázních. Při manipulaci s nimi se ale nakazil a nakonec na tyfus zemřel. Nicméně jeho práce významně posunula světové znalosti o tom, jak se tyfus i další nemoci přenášejí.
William Stark
V 18. století zahájil lékař William Stark sérii experimentů, aby zjistil, co se s ním stane, když bude jíst přísně omezenou stravu. Bohužel odpovědí bylo, že zemřel.
Jeho práce byla publikována až po jeho smrti. Obsahovala rozsáhlou dokumentaci o všem, od přesného množství jídla a vody, které zkonzumoval, až po jedny z nejpodrobnějších informací, které máme k dispozici o tom, co se děje s lidským tělem, když je výživa silně omezena.
Daniel Carrion
Horečka Oroya, která se v Peru objevila v roce 1871, se projevovala kožními lézemi, horečkou, vysokou úmrtností a imunitou vůči běžným lékům. V roce 1885 začal lékařský stážista Daniel Carrion tuto nemoc, která si často vyžádala životy tak rychle, že postižení neměli ani čas vyhledat lékařské ošetření, blíže studovat.
Carrion si aplikoval sérum odebrané z kožních lézí na obličeji pacienta, který se nemocí nakazil. Jeho cílem bylo studovat celý průběh nemoci, což ovšem znamenalo nemoc neléčit. Zemřel přibližně o měsíc později, nicméně prokázal, že horečka Oroya a veruga perruviana jsou dvě různá stadia téže nemoci, nyní nazývané Carrionova choroba.
Clara Maassová
Clara Maassová odpověděla na začátku 20. století na výzvu, která byla spojena s léčbou žluté zimnice na Kubě. Pětadvacetiletá zdravotní sestra se od března do června roku 1901 nechala dobrovolně očkovat experimentálními injekcemi. Nakazila se též žlutou zimnicí.
Zemřela jen o několik dní později a novinové články vyjadřovaly rozhořčení. Za svou účast na projektu dostala pouze 100 dolarů, což vyvolalo otázky, nakolik byla informována o možných rizicích. Při následné kontrole formulářů, které dobrovolníci podepsali, se zjistilo, že některé věci, například vysoká úmrtnost spojená se žlutou zimnicí, v nich chyběly. Následně byly veškeré pokusy se žlutou zimnicí na lidech zastaveny.
Ellen Rocheová
V roce 2001 se čtyřiadvacetiletá Ellen Rocheová dobrovolně zúčastnila studie, která měla zjistit, jak dýchací systém zdravého člověka předchází astmatickému záchvatu. Experiment spočíval ve vyvolání astmatického záchvatu u zdravé osoby a sledování následné reakce organismu.
Po inhalaci hexamethonia se u ní objevil silný kašel a do týdne musela být připojena na ventilátor. O měsíc později zemřela. Její smrt vedla k sérii vyšetřování. Vina padla na výzkumný tým Johns Hopkins Hospital i na autory studií, na které se tým ve svém výzkumu odvolával.
Clarence Dally
Clarence Dally pracoval v laboratoři Thomase Edisona. V roce 1895 začali společně experimentovat s rentgenovými paprsky, Dallyho levá ruka byla rentgenována nespočet hodin. O pět let později už se u něj objevily léze. Když začala být levá ruka příliš bolestivá, začali rentgenovat pravou ruku. Netrvalo dlouho a musel mít ruce ponořené ve vodě, aby se pokusil zmírnit pálení.
Popáleniny na rukou mu byly opraveny kožními štěpy z nohou, poškození ale bylo příliš vážné. Levá ruka mu nakonec musela být amputována a z pravé ruky bylo nutné odstranit čtyři prsty. Teprve poté Dally ukončil spolupráci s Edisonem. V roce 1903 museli Dallymu amputovat i pravou ruku a o rok později zemřel. Edison poté zkoumání rentgenových paprsků vzdal.
Jesse Lazear
Hlavní zásluha na vývoji léku proti žluté zimnici je připisována Walteru Reedovi. Byl to však Jesse Lazear, kdo se touto nemocí nakazil a zemřel na ni. Lazear se zapojil do výzkumu v době, kdy si nikdo nebyl jistý, jak se nemoc vlastně šíří. Dvě hlavní teorie hovořily o tom, že se jedná buď o bakteriální onemocnění, nebo že se šíří kousnutím komára. Reedův tým provedl pokusy, aby zjistil, která teorie je správná.
Jedna skupina dobrovolníků byla vystavena zakrvácenému oblečení a přikrývkám pacientů s diagnózou žluté zimnice, druhá skupina byla vystavena komárům. Dlouhá léta se věřilo, že Lazear byl kousnut náhodně.
Když však byly po letech zveřejněny Reedovy deníky, ukázalo se, že se Lazear nakazil dobrovolně. Potvrdil tak, že žlutou zimnici šíří komáři, což byl obrovský krok vpřed ve výzkumu nemoci.
Elizabeth Fleischman Ascheimová
Elizabeth Fleischman Ascheimová byla ve vojenské i civilní medicíně známá jako jedna z nejlepších raných rentgenových techniků na světě. Na padlých a zraněných vojácích ze španělsko-americké války demonstrovala, jak užitečná může být tato technologie při hledání střel a určování rozsahu zranění.
Aby některé své pacienty přesvědčila, že zákrok je bezpečný a bezbolestný, často se rentgenovým paprskům sama vystavovala. Roku 1903 se jí na rukou objevily léze. V roce 1904 jí byla amputována ruka, ale léze se v místě amputace vrátily. Zemřela 3. srpna 1905. Její práce sice potvrdila nebezpečí rentgenových paprsků, ale zároveň pomohla prosadit myšlenku, že rentgenové paprsky mohou být pro lékaře životně důležitým nástrojem.
Ronald Maddison
V roce 2003 odhalilo vyšetřování smrti Ronalda Maddisona neuvěřitelně temnou kapitolu britské historie. Když se Maddison v roce 1953 dobrovolně přihlásil k účasti na pokusech v Porton Downu, věřil, že pomáhá najít lék proti nachlazení. Místo toho byl vystaven 200 miligramům sarinu, aby se zjistilo, jaké množství této nervově paralytické látky je potřeba ke smrtelnému účinku.
O pět desítek let později se přihlásil Alfred Thornhill a vyprávěl příběh o tom, jak byl svědkem Maddisonovy smrti. Thornhillovo svědectví vedlo k vyšetřování toho, co se ukázalo jako padesát let chemického a biologického výzkumu v Porton Downu.
Zdroj: nature.com, theguardian.com, amberusa.com, mayoclinicproceedings.org
