17. listopadu 1989 začala Sametová revoluce. V neděli si tak připomínáme její už třicáté výročí a to se bude po celé republice nést v duchu oslav a vzpomínání. Připomeňte si společně s námi největší české osobnosti, které se aktivně podílely na svržení komunistického režimu u nás.
Vlasta Chramostová
Fenomenální herečka se narodila přesně v den, kdy oslavujeme Sametovou revoluci. Letos by jí bylo už 93 let a moc se těšila, jak oslaví nejen své narozeniny ale především tohle významné výročí. Bohužel se toho už nedočkala, protože nás navždy opustila teprve nedávno, 6. října 2019. Dožila se úctyhodného věku, přestože si v životě prošla mnohými těžkostmi a díky tomu, že podepsala Chartu 77, měla na dlouho zakázáno hrát jako spousta jiných českých umělců, nikdy neztrácela úsměv na tváři a dovedla si poradit.
V roce 1965 byla jmenována Zasloužilou umělkyní. Během komunistického režimu normálně hrála, vystupovala v televizi a věnovala se dabingu, právě do doby, kdy podepsala onu Chartu 77. Poté jí byla veškerá umělecká činnost zakázána. V letech 1976 – 1980 si tak zřídila vlastní malé soukromé divadlo u sebe doma, kde hrála pro své nejbližší přátele a také odpůrce komunistického režimu. Až do konce roku 2010 aktivně hrála a byla členkou Národního divadla.
Prezident Václav Havel jí v roce 1998 udělil Řád T. G. Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. Obdržela také jako čestná a zakládající členka Masarykova demokratického hnutí Čestnou medaili T. G. Masaryka, za věrnost jeho odkazu.
František Tomášek
František Tomášek byl katolický duchovní, pedagog a teolog, apoštolský administrátor pražské arcidiecéze a 34. arcibiskup pražský a primas český. Jako arcibiskup a kardinál se vzpíral komunistickým zásahům do života církve a stal se po prvotních rozpacích jedním z hlavních odpůrců komunistického režimu a významnou tváří Sametové revoluce. Chartu 77 nejprve odmítl podepsat ale nakonec ji počátkem 80. let podporoval.
Na svátek Krista Krále 21. listopadu 1989 vydal v Praze prohlášení „Všemu lidu Československa“, kterým veřejně podpořil revoluci a demokratické změny v Československu. V roce 1990 přijal čestné členství, které mu nabídlo Masarykovo demokratické hnutí. V následujících dvou letech vedl církev, konečně v období, kdy skončilo její pronásledování komunisty. 26. března 1991 na vlastní žádost opustil správu diecéze, pro vysoký věk. V létě roku 1992 byl hospitalizován v nemocnici a 4. srpna 1992 zemřel ve věku 93 let.
Jiří Dienstbier starší
Jiří Dienstbier byl český politik, novinář a disident. V šedesátých letech se účastnil demokratizačního procesu pražské jaro 1968. V době sovětské okupace v roce 1968 se postavil veřejně proti ní a podílel se na protiokupačním vysílání Československého rozhlasu. Poté byl vyloučen z politické strany KSČ, Svazu novinářů a propuštěn z rozhlasu. V roce 1977 byl jedním z 250 prvních lidí, kteří podepsali Chartu 77 a na šest let se stal i jejím mluvčím.
Mimo jiné se podílel i na vydávání samizdatů. Kvůli tomu byl v letech 1979 – 1982 vězněn komunisty. Po propuštění směl vykonávat pouze podřadné manuální práce. Po vzniku Občanského fóra v listopadu 1989 byl krátce mluvčím jeho koordinačního centra. A už v prosinci toho roku byl jmenován do funkce ministra zahraničí. V roce 2002 se dočkal medaile Za zásluhy I. stupně. A jako člen Masarykova demokratického hnutí se stal také držitelem Čestné medaile TGM za věrnost jeho odkazu. Významný český politik zemřel 8. ledna 2011 v pražské vinohradské nemocnici ve věku 73 let.
Václav Havel
Prezident Václav Havel nesmí v našem výčtu rozhodně chybět. Vždyť to on se pro Český národ stal největší osobností Sametové revoluce. Během vlády komunistického režimu pobyl dohromady pět let ve vězení, kde se výrazně zhoršilo jeho zdraví, on přesto stále bojoval jako lev, za svobodu a demokracii. A to zvýšilo jeho popularitu u nás i v zahraničí ještě více. Václav Havel se po boku své tehdejší manželky Olgy stal výraznou osobností proti boji s komunisty.
19. listopadu 1989 se také zúčastnil Občanského fóra a od jeho počátků patřil j nejvlivnějším a nejvýraznějším členům. 21. listopadu pak promluvil z balkónu nakladatelství Melantrich jménem Občanské fóra k demonstrantům, kteří pokryli naprosto celé Václavské náměstí. Komunistický režim vlivem nátlaku a silných demonstrací pomalu slábnul a jeho slova se dostala do celé země, do celého světa i do Československé televize.
Václav Havel byl jednomyslně zvolen 29. prosince 1989 ve Vladislavském sále pražského hradu za prezidenta Československé socialistické republiky a stal se i prvním českým prezidentem po rozdělení Československa. Seznam ocenění našeho významného prezidenta je dlouhý a za své zásluhy byl dokonce několikrát navržen na Nobelovu cenu míru. Václav Havel zemřel 18. prosince 2011 ve spánku na oběhová selhání po dlouhých a vleklých zdravotních problémech ve věku 75 let.
Děkujeme všem statečným bojovníkům, kterým vděčíme za dnešní svobodu a demokracii.
