Všichni tušíme, že se toaletní papír, který zcela automaticky očekáváme na WC, používá sotva pár století. Víte, co všechno používali lidé předtím? Listy všeho druhu asi očekáváte, ale co sdílenou houbu na tyčce, mláďata některých zvířat či písek a hlínu?
Římané na společných toaletách sdíleli houbu
Po velké potřebě lidstvo používalo většinou to, co mělo v dané lokalitě k mání – od sněhu, přes vodu, velké i menší lupeny, až po písek a oblázky.
Ve starověkém Řecku se běžně užívala např. hlína vč. té hrnčířské. Ve starověkém Římě byste na společných toaletách našli houbu na tyči namočenou v nádobě slané nebo octové vody. Majetnější vrstvy z obou velmocí si mohly dovolit k očistě užívat i jemných látek.
Kukuřičné listy, látky, ale i koťata a kachňata
V Americe před kolonizací sloužily k očistě mj. kukuřičné listy. Ve středověké Evropě se užívalo všechno možné. V chudších vrstvách to vedle vody byla třeba tráva, seno, hobliny, mech nebo kusy starého (nepoužitelného a nespravitelného) šatstva, ale také kameny, mušle a další dostupný přírodní materiál. Majetnější si mohli dovolit pro tyto účely užívat i vlnu či kožešiny.
Na nejednom hradě či zámku se i u nás dozvíte historky o tom, jak se vrchnost utírala kachňaty či koťaty, která následně poslala připraveným otvorem k očistě, aby mohla být užita znovu.
Mezitím v Číně
Z Číny pochází mnoho zásadních vynálezů lidstva a patří mezi ně i papír. Není proto žádným překvapením, že jej zřejmě užívali na toaletě již okolo 6. století n. l, vyrobený z rýžové slámy. Z roku 589 pochází nejstarší písemný doklad od úředníka Yan Zhituie, který praví, že by se neodvážil použít k toaletním účelům žádný dokument s citacemi z tzv. Pěti klasiků (tedy z pěti základních konfuciánských textů) nebo se jmény mudrců.
Ze 14. století známe zase císařský dokument, podle nějž požadoval dodání velkých kusů papíru pro potřeby koupelny.
Třísky v toaletním papíru
Jakmile se užívání papíru ve světě rozšíří, lidé jej začnou používat i na záchodě. Staré noviny se zdají být pro tento účel ideální. Prvního komerčně baleného toaletního papíru se dočkali Američané v roce 1857. Za nápadem stál Joseph Gayetty. Své jméno nechal otisknout na každý list, který navíc napustil aloe na podporu léčby hemeroidů. Proč tolik stál o to, aby si jeho jménem lidé otírali zadek, to se už asi nedozvíme. První role perforovaného papíru se objevily na konci 19. století.
Nepředstavujte si však ultra měkký toaletní papír, jaký dnes běžně koupíte v obchodě. Pro tehdejší kvalitu byly např. zcela běžné třísky. Prvního jemného dvouvrstvého toaletního papíru bez třísek se lidé dočkali teprve v roce 1935.
Krize za minulého režimu u nás
V našich podmínkách dnes považujeme toaletní papír za naprostou samozřejmost. Starší ročníky si ale možná budou ještě pamatovat nedostatek tohoto zboží v obchodech. Centrální plánované hospodářství za minulého režimu nestíhalo naplňovat poptávku u mnoha druhů zboží, toaletního papíru nevyjímaje.
První vlna krize přišla v druhé polovině šedesátých let. V roce 1967 se při pražském Majálesu objevil ve studentském průvodu transparent s nápisem „Chceš-li býti správným Čechem, utírej si prdel mechem!“ Situaci vyřešila nová výrobní linka. Nicméně na konci 80. let se krize opakovala poté, co vyhořely papírny u Banské Bystrice.
A zajímavost na závěr – ekologové uvádějí, že na výrobu jedné ruličky běžného toaletního papíru se spotřebuje 1,2 kg dřeva, 140 litrů vody a přibližně 1,3 kWh elektřiny.
