Zatímco pravěké a starověké kultury pohlížely na sebeuspokojování jako na zcela přirozenou lidskou potřebu, s rozmachem křesťanství se v lidských dějinách začala masturbace pomalu, ale jistě tabuizovat. V 18. a 19. století proti ní začali brojit i lékaři a vznikaly (dnes již více či méně úsměvné) teorie, varování a prevence. Doktor Kollagg kvůli ní vynalezl obilné vločky.
Za vším hledej masturbaci
Na začátku 18. století vznikl v Londýně jakýsi pamflet o škodlivosti onanie, jakožto hrozného hříchu znečištění sebe sama. Obsahoval i soupis následků tohoto „zlozvyku“, mezi něž patřily poruchy žaludku a trávení, ztráta chuti k jídlu, nevolnost a zvracení, oslabení plic, kašel, chrapot, ochrnutí, nedostatek libida, impotence, bolesti zad, poruchy sluchu a zraku, tělesná slabost, bledost, pohublost, ztráta paměti, záchvaty vzteku a šílenství, epilepsie, horečka i sebevražda. Jinými slovy za téměř všemi zdravotními neduhy mohla podle tehdejších „odborníků“ stát právě masturbace.
Brožurka doplněná o zdravotní posudky vážně nemocných „hříšníků“ se dočkala velkého zájmu, mnoha dotisků a několika jazykových verzí.
Porušení morálního zákona
Významný německý filozof Immanuel Kant považoval masturbaci dokonce za porušení morálního zákona a své myšlenky rozepsal v díle Metafysika mravů z roku 1797. Jeho francouzský kolega Jean-Jacques Rousseau přirovnal onanii k duševnímu znásilnění a popsal ji jako nepřirozené jednání, k němuž by se lidé žijící v přírodě nikdy neuchýlili.
Ve viktoriánské době už se proti masturbaci zcela otevřeně stavěli lékaři a spisovatelé a myslitelé je v tom i nadále podporovali. Své k tomu dodal např. i Mark Twain, který masturbaci považoval za nejméně vhodnou sexuální praktiku.
Britský lékař Robert James ve svém Medicínském slovníku definoval masturbaci jako obecně nevyléčitelnou poruchu. Uznávaný švýcarský lékař Samuel-Auguste Tissot publikoval celé komplexní lékařské pojednání věnované (domnělým) nepříznivým následkům onanismu. Sperma považoval za „éterický olej“, jehož velká ztráta může způsobit ztráty na rozumu, rozmazané vidění, různé nervové poruchy, dnu, revmatismus, krev v moči, ztrátu chuti k jídlu i bolesti hlavy.
Maturbace jako následek špatného stravování
Na začátku 19. století se začaly objevovat teorie, které dávaly „nadměrnou“ chuť k sebeuspokojování do souvislosti se špatným stravováním. Tuto myšlenku publikoval v roce 1812 např. i americký psychiatr Benjamin Rush.
Obzvláště horlivým bojovníkem proti masturbaci byl doktor John Harvey Kellogg. Snídaňové obilné vločky vynalezl se svým bratrem jako prevenci před ní. Domníval se totiž, že sexuální apetit podporují i příliš chutná a kořeněná jídla, jejichž přesným opakem byly právě vločky bez jakékoli chuti. (Výrobky značky Kellogg’s najdete dnes i na našem trhu.) Svým pacientům také omezoval jídlo na dva lehké chody denně, případně jim zakazoval jíst maso.
Dalším známým vynálezem z podobného soudku jsou grahamové chlebíčky, které vymyslel Sylvester Graham. I on tvrdil, že vyváženou stravou lze člověka zbavit všech neduhů, kam podle něj spadala i škodlivá masturbace.
Obřízka bez umrtvení
Kellogg dále napsal více než 900stránkovou knihu o tom, proč by se měl člověk vyhýbat sexu. Její značná část vznikla až v době, kdy se oženil. Onanii označoval za sebezneužívání, které vede k nemocem močových cest, impotenci a dokonce i k rakovině dělohy.
Historie vibrátorů. Nejprve šlo o lékařskou pomůcku, kterou se léčilo kdeco.
Kellogg však zašel ve svém boji proti masturbaci ještě dál. Propagoval obřízku bez umrtvení, aby si chlapci a muži při budoucí chuti na sebeuspokojení vzpomněli na tu strašnou bolest a zabránili si v tom sami. Dívkám a mladým ženám doporučoval aplikaci kyseliny karbolové na klitoris. Rodičům zase doporučoval svazovat dětem ruce na noc a na genitálie nasazovat speciální klícky.
