V době, kdy nebyla elektřina, se nepralo vůbec snadno. Dnes si už asi nedokážeme představit, že bychom prádlo museli dlouze namáčet a ještě ve studené vodě a pak jej hodiny drhnout, aby vůbec bylo čisté. Dříve ovšem nebylo zbytí a lidé si museli umět poradit.
Moč místo pracího prášku
Ano, čtete dobře. Ve starověku se skutečně využívalo lidské nebo zvířecí moči k tomu, aby bylo prádlo čisté a vyprané. Možná se budete divit, ale tehdy to opravdu fungovalo. Moč má sama o sobě totiž čisticí vlastnosti a lidé v té době si to moc dobře uvědomovali. Produkuje zásaditý uhličitan amonný, který vzniká kvašením moči. Prádlo se tak skutečně vypralo. Nejdříve se takto pralo v Orientu a postupně se technika rozšiřovala dále na západ. Každopádně my děkujeme za současné prací prostředky. Všechno vyzkoušet nemusíme.
Ve středověku raději chodili špinaví
To lidé ve středověku se praním nikterak zvlášť neobtěžovali a své oblečení raději nosili špinavé. Prádlo a šaty se prali jen jednou za několik dlouhých měsíců a nikomu to evidentně nevadilo. Dnes je všeobecně známé, že středověk byl hodně špinavým a smrdutým obdobím, ale tak když už smrděli všichni, nebyl nikdo, komu by to mohlo vadit. Až v renesančním období se zase lidé o svou hygienu začali starat a vznikali ve městech dokonce i prádelny. Lidé si vymysleli něco na způsob mýdla a konečně se chodilo v čistém.
Staří Římané a Egypťané
Staří Římané a Egypťané byli zvyklí prát a dělali to pěkně praktickým, i když namáhavým způsobem. Prádlo házeli do velkých kádí a pak po něm poctivě i několik hodin šlapali, aby z něj dostali všechnu špínu. Později už přišli na to, že jednodušší bude vzít dřevěné hole a prádlo plácat s nimi. V dalším období se začalo využívat potoků a řek k praní prádla. Šlo o stejný způsob, jaký dnes můžeme znát z historických filmů a pohádek. Prádlo se otloukalo o kámen a pralo se v čisté a studené vodě. Až lidé v 18. století si trošku oddechli, to když byla vynalezena valcha.
Dokážete si představit, že takto perete?
