Mladý britský voják Matthew Croucher se v rámci čtyřčlenné skupiny účastní průzkumné noční mise poblíž Sanginu v Afghánistánu. Píše se únor roku 2008 a hnutí Talibán by v těchto místech mohlo mít továrnu na výrobu bomb. Všichni ostražitě procházejí těsně vedle sebe, když Croucher najednou ucítí, že nohou o něco zavadil. Pohled mu okamžitě padne na trojitý drát a právě odjištěný talibánský granát. Má jen pár vteřin na rozmyšlenou, během nichž zhodnotí situaci, křikne upozornění ostatním a sám nastraženou výbušnou past zalehne batohem, který nese na zádech. To poslední, co mu ještě před ohlušující ránou proběhne hlavou, je, že bude lepší, když zahyne jen on a ne celá skupina.
Není to jeho první čin hodný pozornosti
Matthew Croucher se narodil v roce 1983 ve městě Solihull, do britského královského námořnictva vstoupil v roce 2000. Na svou první zahraniční misi se vydal v roce 2003.
Velkou dávku statečnosti prokázal již několik měsíců před zalehnutím granátu. Předchozího roku se intenzivně snažil udržet ve stabilizovaném stavu svého kolegu, kterého nepřítel zasáhl do hrudi. Lékař se k němu nemohl dostat kvůli intenzivní nepřátelské palbě skoro půl hodiny, během níž se o zraněného musel postarat právě Croucher.
Zalehl granát a co nejvíc se skrčil
Sám pak o týden později utrpěl komplikované zranění nohy, z něhož se posléze v Británii zotavoval několik týdnů. Jakmile mu to ale zdravotní stav umožnil, zamířil zpět do Afghánistánu a pokračoval v misi. V noci dne 9. února 2008 se tak ocitl poblíž Sanginu, kde odjistil granát zakopnutím o nastražené lanko (další zdroje uvádějí, že zakopl o trojitý drát a následně zaslechl, jak granát dopadl vedle něj na zem).
Na reakci měl doslova pár vteřin. On i jeho druhové se nacházeli v těsné blízkosti, což by pro všechny znamenalo smrt nebo minimálně devastující zranění. Pomyslel si tedy, že bude lepší, když to odnese jen on, a vrhl se na granát nejdříve břichem napřed, následně se přetočil na záda a zalehl jej batohem. Schoulil se do klubíčka, jak nejvíce mohl, a čekal, až zbraň vybuchne. Trvalo to sotva pět vteřin.
Ještě téže noci pokračoval v misi
Na ostatní stihl křiknout a upozornit je na nebezpečí. Jednomu se povedlo ukrýt za rohem nějaké budovy, druhý se nebyl schopen ani pohnout a velitel stihl jen zalehnout na zem. Díky Croucherovu zásahu ale neutrpěli vážnější zranění než povrchové rány od šrapnelů. Matthewa výbuch vymrštil do vzduchu a odhodil o kus dál. K úžasu všech nejenže přežil, ale ani neutrpěl žádná vážná poranění. Hlasitá rána mu sice prorazila oba ušní bubínky, hluchota však byla naštěstí jen dočasná. Kromě toho se mu spustila krev z nosu a chvíli nevěděl, čí je. Dezorientace se u něj projevila tak, že mu půl minuty docházelo, že opravdu není mrtvý.
Čtěte také: Killdozer: Američana naštvaly úřady, postavil si proto obrněný buldozer a jel zničit město.
Jak je možné, že tohle přežil? Život mu zachránila kombinace neprůstřelné vesty, helmy a zejména batohu, v němž nesl baterii. Ta po výbuchu vzplála, ale právě i díky ní batoh absorboval většinu energie z výbuchu. Vesta a helma pak odrazily fragmenty granátu. Lékař po ošetření doporučil jeho evakuaci, ale Croucher trval na tom, že zůstane a bude pokračovat v misi.
Vysloužil si významné ocenění
Členové jeho skupiny totiž předpokládali, že Taliban přijde zkontrolovat místo po explozi, což by mohla být dobrá příležitost k jejich likvidaci. Nemýlili se a Croucher jednoho talibánského bojovníka zneškodnil.
Ještě téhož roku obdržel od královny Alžběty II. jedno z nejvyšších možných britských vyznamenání, a sice Jiřího křiž (George Cross). Uděluje se za projev mimořádné chrabrosti v boji a v té době žilo jen 22 příjemců této medaile a do té doby jich bylo uděleno pouhých 406.
Zdroje: prideofbritain.com, Wikipedia, warhistoryonline.com, businessinsider.com
