V bostonských přístavech kotví lodě s nákladem čaje. V polovině prosince 1773 se tam nacházejí už skoro tři týdny. Jejich posádky čekají, kdy si konečně někdo přijde pro ty bedny a zaplatí je, aby mohli zase v klidu odplout do Velké Británie. Místo peněz se však dočkají toho, že někdo vnikne na jejich paluby a obsah 340 beden vyhodí do moře. Celý incident se stane předzvěstí války USA za nezávislost, která naplno vypukne o 16 měsíců později.
Amerika jako pouhá britská kolonie
V průběhu 18. století roste na americkém kontinentu počet přistěhovalců z Evropy. Na západním pobřeží existuje třináct britských kolonií, které se od sebe značně liší, ale všechny spadají pod správu parlamentu v Londýně. Ti, kteří již považují Ameriku za svůj domov, hlasitě bojkotují britská nařízení, která se jim zdají přísná, někdy až diskriminační. Mluvíme např. povinnosti lepit kolky na různé druhy zboží (1765) nebo uvalení cla na všechno možné (1767).
Čaj si nekoupí a společnost se ocitá v problémech
Velký problém zažehne nutnost platit clo za čaj dovážený Britskou Východoindickou společností. Američtí obyvatelé si s tím poradí po svém – čaj jednoduše přestanou kupovat. Zmíněná společnost tím ale utrpí nemalé ztráty, které musí vyřešit britský ministr financí. Přijde s opravdu razantním řešením, které má dát všechno zase do pořádku.
Čaj bez cla bude bezkonkurenčně nejlevnější a tím by se mohlo uvolnit místo v londýnských přeplněných skladech. Zároveň by se tak mohli zbavit pašeráků, protože „oficiální“ čaj bude ještě levnější než ten jejich. Krom toho musejí Američtí obchodníci čaj nakupovat výhradně z Británie. Skvělý plán, který má jednu velkou slabinu – počítá s poslušností a absolutním přijetím nastavených pravidel.
V převleku za indiány
Usedlíkům z Nové Anglie už ale dochází s podobnými nařízeními trpělivost. Británie takto jednoduše úplně odstavila jiné obchodníky s čajem a může se stát, že si monopol zařídí i u jiných druhů zboží. Když tedy do Bostonu připlují lodě Východoindické společnosti, nechají je čekat v přístavu a brání jim ve vyložení nákladu.
Do 17. prosince 1773 mají obě strany čas vymyslet, co budou dělat. V tento den totiž vyprší zákonná lhůta pro zaplacení daně za dodávku. Místo vykládky však bostonskými ulicemi kolují letáky, které vybízejí k odboji proti nadvládě Británie. Skupina Synů svobody přichází v předvečer nejzazšího termínu s plánem, který dá Británii jasně najevo, co si o nich myslí.
V celé věci se také velmi angažuje americký politik a podnikatel John Hancock. Dříve se stal obětním beránkem amerických celníků, kteří jej opakovaně obviňovali za pašování.
Převlečeni za indiány z kmene Mohawků pronikají na lodě a vyhazují obsah 342 beden s čajem do moře. Nejedná se ale v žádném případě o tajnou misi, všemu přihlíží dav lidí, kteří celou akci hlasitě povzbuzují, resp. u samotného „pití čaje“ se jim spíše tají dech. Ve vodě končí zboží v hodnotě milionu dnešních britských liber.
Crash at Crush: srážka vlaků na texaský způsob, při reklamní akci vybuchly dvě parní lokomotivy.
Nevole i v jiných městech
Británie dělá vše proto, aby méně zfanatizovaným obyvatelům svých kolonií ukázala, že celý akt představoval pouze barbarské ničení cizího majetku. Marně. Většina se semkne proti ní a důvodem jsou přísná nařízení proti „neposlušnému“ Bostonu. Londýnu tak nakonec nezbude nic jiného, než proti vzbouřencům nasadit vlastní armádu.
Bostonské pití čaje je dnes vnímáno jako počátek vzpoury a předzvěst americké války za nezávislost, na jejímž konci z třinácti kolonií stalo prvních třináct států nově vzniklého státního uskupení USA.
