V mnoha válečných filmech je jednou ze stěžejních scén okamžik, kdy se na obrazovce objeví bílá vlajka. Kus bílé látky je totiž již odpradávna znamením kapitulace. Nicméně není to jediný způsob, jak byla v historii používána. Může to znamenat také to, že chcete vyjednávat, případně že chcete uzavřít dočasné příměří, například proto, abyste pohřbili své mrtvé.
Nejasný původ bílé vlajky
Ve své nejjednodušší podobě bílá vlajka znamená: „Neútočte na mě.“ Vojenští představitelé používali bílé vlajky na svou ochranu při navazování kontaktu s protivníkem z různých důvodů. Kromě toho vlajku používali i civilisté, aby dali najevo, že vůbec nejsou bojovníky a že mají mírové úmysly.
Rané příklady bílé vlajky jako symbolu příměří nebo kapitulace se hledají těžko. Římský historik Livius napsal, že během druhé punské války (218-201 př. n. l.) Kartaginci signalizovali svou touhu po míru „pásy z bílé vlny a olivovými ratolestmi“. V roce 69 př. n. l. historik Tacitus vyprávěl o podobné situaci během římské občanské války, když napsal, že jedna z válčících frakcí „ukázala bílé pásky a olivové ratolesti“.
Tyto příklady ukazují, že starověcí lidé používali bílou látku, společně s dalším pozoruhodným symbolem, aby požádali o ukončení bojů. Proč? V době antiky se obecně bílá látka používala k uctívání bohů. Její vystavení během války tak mohlo být způsobem, jak říci: „Vydáváme se vám na milost a žádáme o ochranu bohů.“
Moderní doba
Poté až do 16. století neexistuje mnoho jasných příkladů použití bílých vlajek jako mírových symbolů. Oxfordský slovník angličtiny i Merriam Webster datují nejstarší známé použití termínu „bílá vlajka“ do roku 1578. V tomto roce zveřejnil anglický mořeplavec George Best svou zprávu o setkání s Inuity, kteří navázali mírový kontakt s posádkou lodi tím, že vyvěsili „bílou vlajku z měchýřů posetých střevy a šlachami zvířat“.
O bílé vlajce se zmiňuje i nizozemský právník Hugo Grotius ve svém vlivném díle o válečném a mírovém právu z roku 1625. Podle něj je vyvěšení bílé vlajky způsobem, jak požádat o jednání či diskusi mezi znepřátelenými stranami.
Není jasné, jak se bílá vlajka stala v moderní době symbolem touhy po míru nebo vyjednávání, ale je možné, že to bylo částečně z praktických důvodů. Bílá látka byla snadno dostupná z oděvů a zásob vojáků a viditelně se lišila od zdobených vlajek, které s sebou armády nosily. Koncem 19. století byla bílá vlajka rozpoznatelným vojenským symbolem v mnoha částech světa a sehrála klíčovou roli v závěru občanské války v USA.
Bílá vlajka se stává oficiální
Když se Robert E. Lee rozhodl 9. dubna 1865 v bitvě u Appomattoxu kapitulovat před Ulyssesem S. Grantem, vyslal konfederačního důstojníka za linie Unie, aby požádal o příměří a obě strany si mohly promluvit. Konfederační důstojník měl s sebou utěrku na nádobí, která sloužila jako improvizovaná bílá vlajka.
Představitelé Konfederace si tuto utěrku, která je nyní uložena v muzeu americké historie ve Washingtonu, vybrali pravděpodobně proto, že byla zrovna k dispozici. Přestože se bílá vlajka v té době stala uznávanou formou vojenské komunikace, armády nemusely nutně vyrazit do bitvy s předem určenou vlajkou pro příměří pro případ, že by ji potřebovaly. To by bylo na úkor morálky.
Během první haagské konference v roce 1899 se bílá vlajka stala formální součástí mezinárodního práva. Příloha jedné z haagských úmluv uváděla, že osoba, která nese bílou vlajku za účelem komunikace s vojenským soupeřem, „má právo na nedotknutelnost“ neboli ochranu před napadením.
Vojáci používali bílé vlajky ke komunikaci i v první a druhé světové válce. Na začátku bitvy v Ardenách v roce 1944 přišli nacističtí důstojníci k americkým vojákům s bílou vlajkou a zeptali se jich, zda se chtějí vzdát.
Zdroj: piggotts.co.uk, military-history.fandom.com