Hodiny ukazují pár minut po páté hodině ranní a na londýnskou adresu Berners Street 54 přijíždí kominík. Dostal dopis, v němž paní Tottenham z tohoto domu žádala jeho služby. Když však otevře její služebná, diví se. Vymést komín přece nepotřebují. Kominíka tedy ve vší slušnosti vyprovodí a jde se dál věnovat své práci. O pár minut později se po její paní shání další kominík. I on dostane informaci, že jeho služeb není zapotřebí, ale to už se míjí s dalším chlapcem stejného řemesla. Kromě dvanácti umouněných hochů se na Berners Street 54 začínají sjíždět různí řemeslníci, hodnostáři i duchovní. Zoufalá paní Tottenham a její služebná se všem snaží vysvětlit, že to musí být nějaký omyl, ale přicházejí další. Nikdo z nich samozřejmě netuší, že ten uličník, který to způsobil, celé to divadlo sleduje z protějšího domu a královsky se baví.
Za vším stála sázka s kamarádem
Ten výtečník se jmenuje Theodore Hook, narodil se v Londýně roku 1788 a převážně se živili psaním. Založil i školu romanopisců, mezi něž se sám řadil, a texty psal také pro svého otce, skladatele a varhaníka Jamese Hooka. Později pracoval i jako úředník na Mauriciu, kde ale během jeho působení zmizelo asi 12 000 liber. V roce 1840, přibližně rok před svou smrtí, poslal první pohlednici na světě (sám sobě).
Každopádně ho ale proslavily žerty různého druhu a ten na Berners Street 54 patří k jeho nejznámějším. Všechno začalo jako sázka s kamarádem Samuelem Beazeleym. Vsadil se s ním,, že dokáže z libovolného domu v Londýně udělat nejčastější téma hovoru na celý jeden týden. K tomu na dané adrese neměl žádný vztah a jeho obyvatelku, bohatou paní Tottenham si vlastně vybral naprostou náhodou.
Napíše kvůli tomu prý 4000 dopisů
Hook tedy začne psát a rozesílat dopisy na různá místa. Tu si žádá služby kominíka, ševce, řezníka či pekaře, tu zase žádá o pomoc lékárníka, lékaře či právníka. Nakoupí také u obchodníků s různými druhy zboží od ryb, přes galanterii, paruky a klobouky, až po šperky a nábytek. Objedná uhlí, svatební dorty, klavír i varhany. Následují procítěné žádosti o duchovní návštěvy k umírajícím nebo rovnou o práci hrobníka. To vše v mnoha kopiích pro všechny možné dodavatele (v tak bohatém a velkém městě, jako je tou dobou Londýn, se jich najde opravdu hodně), ale ani tak nemá Hook dost. Ušetřeni žertu tedy nezůstanou ani vážení občané jako vikář, arcibiskup z Canterbury, londýnský starosta, guvernér Bank of England, předseda Východoindické společnosti a vévoda z Gloucesteru.
Čtěte také: Pivní potopa, která si vyžádala osm obětí. Tahle bizardní nehoda se zapsala do dějin.
Ti všichni se v jeden den, konkrétně 27. listopadu 1809 sjedou do úzké londýnské ulice severně od Oxford Street, aby splnili žádost paní Tottenham, která o ničem neměla sebemenší ponětí. Přijíždějí jednotliví řemeslníci, flotila vozů s uhlím, svatebními dorty, rakvemi na míru, nábytkem a dalšími věcmi, tvoří se fronta právníků, lékařů, malířů, … a přidávají se k nimi samozřejmě i zástupy zvědavců. Všichni se štosují v Berners Street a v přilehlých uličkách a čekají, až na ně přijde řada, resp. až se dozví, co se to vlastně děje. Je jich tolik, že způsobí naprostý kolaps velké části Londýna.
Hook to pozoruje z protějšího domu
Další a další dodavatelé přijíždějí vyřídit své zakázky po celý den, a to až do večerních hodin. Nikdo neví, kdo všechno byl do podvodu zahrnut, tudíž varování není možné. Případu se již v ranních hodinách ujímá londýnská policie, která rozhání shromážděné lidi a dalším se snaží zabránit v přiblížení k oné adrese. V podvečer, kdy se zdá, že by se ulice již mohla začít uvolňovat, ale začínají přicházet sluhové ucházející se o práci.
Za dopadení autora tohoto kolosálního šprýmu je vypsána odměna, vypátrat se ho ale nepodaří. Nikdo nemůže tušit, že sedí v domě přímo naproti číslu 54 i se svým přítelem a oba přihlížejí, jaký chaos způsobili. Hook však raději ještě téhož dne opouští Londýn, aby unikl případnému lynči. Ač ho mnoho jeho známých podezřívá, oklikou se k činu přizná až o mnoho let později. V místě domu na Berners Street 54 dnes stojí hotel.
Zdroje: Wikipedia, britannica.com, hoaxes.com
