Tento obojživelník, kterému se někdy česky přezdívá vodní dráček nebo tygří mlok, pochází původně z Mexika. V minulosti zde dokonce patřil mezi oblíbené pochoutky. Pro svůj specifický vzhled, díky kterému vypadá, že se neustále usmívá, se stal v posledních letech velmi oblíbeným domácím zvířátkem.
V přírodě se vyskytují pouze na jednom místě na světě
Jejich domovem byla původně dvě mexická vysokohorská jezera zvaná Lago de Xochimilco a Lago de Chalco. Vzhledem k tomu, že druhé jmenované bylo kvůli záplavám vypuštěno, žije axolotl mexický dnes ve volné přírodě pouze na jednom místě na světě. Jejich populace zde se navíc neustále snižuje v důsledku vysazení dravých ryb. Odhaduje se, že v současné době jich ve volné přírodě zbývá méně než 1000.
Celý život vypadají jako mláďata
Specifikem axolotlů je skutečnost, že se u nich projevuje tak zvaná neotenie. To znamená, že vlastně nikdy nepřerostou své larvální stadium, přestože se mohou dožít až patnácti let.
Zatímco u mnoha obojživelníků, jako je mlok, se nakonec vyvinou plíce a žijí na souši, axolotlové si zachovávají své charakteristické vnější žábry a zůstávají žít pod hladinou. Při chování v zajetí lze metamorfózu, tedy přechod z juvenilní formy do dospělé, vyvolat uměle.
Jedním z důsledků toho, že jsou celý život v larválním stadiu, je skutečnost, že jim nikdy nenarostou skutečné zuby, a to i přesto, že axolotlové jsou masožravci. Jejich potravu tvoří rozmanití korýši, červi a malé ryby, které nasávají do úst. Někdy zůstává jejich tlama po polknutí potravy několik sekund otevřená, takže mohou vypadat, jako by se usmívali.
Mají žábry i plíce
Axolotlové mají na hlavě roztomilé keříčkovité žábry, které vypadají téměř jako vlasy nebo peří. Přestože mají žábry, které používají k dýchání pod vodou, mají také plíce. Ty mohou používat k dýchání vzduchu z vodní hladiny. Někdy je to známka toho, že je v akváriu málo kyslíku, ale není tomu tak vždy.
Vyskytují se v mnoha různých barvách
Většina axolotlů, se kterými se setkáváme ve zverimexu, je bílá či narůžovělá. Jedná se o uměle vyšlechtěné druhy, které mají sníženou pigmentaci kůže. Samec i samice axolotla ale mají čtyři pigmentační geny, které mohou při mutaci vytvářet různé barevné variace. Ve volné přírodě bývají axolotlové často hnědí nebo černí s olivově zelenými nebo zlatými vzory.
Dovoz do Evropy
Jak jsme již uvedli výše, axolotlové pocházejí z Mexika, ale od té doby se stali celosvětovým fenoménem. Do Evropy, konkrétně do Paříže, byli poprvé dovezeni již v roce 1864. První exempláře byly určeny pro laboratorní účely, zejména ke studiu jejich schopnosti nepodléhat metamorfóze.
Tanec při hledání partnera
Námluvy různých druhů zvířat jsou často velmi specifické, stejně je tomu i u axolotlů, kteří při namlouvání tančí. Axolotlové dosahují pohlavní dospělosti obvykle během druhého roku života, poté si začínají hledat partnera.
Tradičním měsícem páření ve volné přírodě je únor. Tanec samce spočívá v třesení ocasem a spodní částí těla. Pokud o něj samice projeví zájem, začne ho pošťuchovat čenichem. Po oplodnění samice do vody naklade 300 až 1 000 vajíček.
Vajíčka jsou kladena jednotlivě a obvykle jsou umístěna na rostlinách nebo kamenech, aby byla chráněna před predátory. Mláďata se líhnou přibližně za dva týdny a jsou ihned samostatná.
Unikátní schopnost regenerace i obrovský genom
Stejně jako mlokům mohou i axolotlům v případě potřeby dorůstat nové končetiny a ocasy. Kromě toho ale disponují jedinečnou schopností regenerovat též další části těla, včetně čelisti, kůže, míchy, a dokonce i části srdce a mozku.
I z tohoto důvodu jsou tito živočichové již řadu let zkoumáni v biomedicíně. S třiceti dvěma miliardami bází DNA a genomem desetkrát větším než lidský jsou axolotlové pro vědce výzvou. Hlavním cílem vědců je pochopení mechanismu, jak axolotl využívá kmenové buňky k regeneraci tkání.
Axolotl jako aztécký bůh
Mexiko je známé jako domov Aztéků a v jejich kultuře axolotl zaujímal významné místo. Název axolotl pochází z jazyka Aztéků, kde znamená „vodní Xolotl“. Xolotl byl aztécký bůh ohně a blesků a také bůh podivností, včetně dvojčat, příšer či tělesných deformací. Byl zobrazován jako bytost se psí hlavou. Staří Aztékové axolotly též pojídali, svou chutí a vůní se údajně podobá úhoři.
Zdroj: pethelpful.com, factanimal.com
