Píše se rok 2001 a v advokátní kanceláři JUDr. Lubomíra Müllera zvoní telefon. Na druhém konci se hlubokým mužským hlasem představí jakýsi Alois Vocásek, který o sobě tvrdí, že byl pro kolaboraci s nacisty odsouzen roku 1946 na doživotí, ze kterého si odseděl celých devět let, a že je nevinen a že by si ještě před smrtí přál očistit své jméno. Advokát postupně nabývá přesvědčení, že celý tento telefonát je jen nějaký hloupý vtip, a když volající na dotaz, kolik je mu let odpovídá, že prý 105, tak už má jasno úplně. Na hru však přistoupí a potvrdí, že je ochotný se mu věnovat a požádá jej, ať mu zašle všechny související dokumenty. Volající na to odpoví, že prý přijde raději osobně. Advokát s ironickým úšklebkem pokládá telefon, avšak hned druhého dne se nestačí divit. Starý muž vstoupiv do jeho kanceláře se ihned omlouvá, že trochu kulhá, neboť jej bolí noha poraněná během bitvy u Zborova v roce 1917. Pár okamžiků na to už před nevěřícím advokátem leží na stole jeho občanský průkaz s vyznačeným rokem narození 1896. Dorazil za ním skutečný legionář a pamětník sibiřské anabáze čs. legií v Rusku.