Miluji cestování. A nejlépe, když se vydám do neznáma úplně sám. Můžu jít, kam chci a kdy chci, na nikoho se nemusím ohlížet a všechno je jen v mé režii. Minulý rok, když jsem právě navštívil Berlín a ztratil se v místním metru, jsem ale poznal, že někdy není špatné mít po boku přítele.
Zmatený v metru
Když jsem přijel do Berlína, byl jsem úplně nadšený. To město je nádherné, všude zajímaví lidé a také obrovské a velmi chaotické místní metro, tedy alespoň pro mě. V tom zdejším labyrintu jsem se úplně zamotal, snažil jsem se po celodenním výletě jen najít správný vlak, který by mě dovezl k mému hostelu. Ten byl podle mapy jen pár zastávek metrem. Jen natrefit na ten správný vlak.
Správný vlak ale zastávku jsem stejně přejel
Nakonec se mi podařilo asi po dvaceti minutách zorientovat a nasednout do správné soupravy. Když jsem tam tak seděl a snažil se sledovat pečlivě každou zastávku, abych ji neminul, přisedla si ke mně dívka. Byla moc hezká a sympatická, sedla si a chvíli se na mě dívala. Pak řekla: „Líbí se ti můj lak na nehty, je nový,“ následně ukázala na můj velký cestovní batoh a zeptala se mě: „Ty jsi teď přijel nebo už odjíždíš?“
Dozvěděl jsem se, že ta dívka je ze Švédska a už rok sama cestuje po světě. Do Berlína právě dorazila stejně jako já. Povídali jsme si dalších asi dvacet minut a já jsem úplně zapomněl sledovat zastávky. Dorazili jsme až na cílovou stanici a já byl vlastně úplně někde jinde, než jsem chtěl být. Ale nevadilo mi to. Našel jsem novou kamarádku, která mě nakonec k mému hostelu stejně dovedla, to už ale byla skoro noc.
Dodnes jsme pravidelně v kontaktu a příští cestu plánujeme podniknout už společně.
