Píše se 28. dubna roku 1947 a z peruánského přístavu Callao vyplouvá podivné plavidlo. Balsový vor nazvaný Kon-Tiki nese šest mužů, kteří s plavbou na něčem podobném nemají žádné zkušenosti. Výprava má zdánlivě bláznivý cíl – dokázat, že ostrovy v Polynésii mohli ještě před Evropany podobným způsobem navštívit i původní obyvatelé Jižní Ameriky, tedy nejen Asiaté, jak se do té doby myslelo. Thor Heyerdahl, norský etnolog a dobrodruh, ani jeho společníci netuší, co je v následujících dnech, týdnech a měsících čeká. Na voru stráví celkem 101 dní, urazí vzdálenost téměř 7000 kilometrů a ztroskotají až v cíli své cesty.
Mohli být předky Polynésanů i Inkové? Podle Heyerdahla ano
V roce 1936 tehdy dvaadvacetiletý Thor Heyerdahl studoval se svou ženou kulturu polynéských praobyvatel na ostrově Fatu Hiva v Pacifiku. Zaujaly ho shodné etnografické prvky místních obyvatel a obyvatel Jižní Ameriky, tedy zejména těch žijících u tichomořského pobřeží. Dozvěděl se mimo jiné také o bohovi a náčelníkovi jménem Tiki, který podle legend Polynésanů připlul na ostrovy kdysi dávno z velké země za mořem a přivedl sem jejich předky.
Heyerdahla to velmi zaujalo, protože jako etnograf velmi dobře věděl, že i Inkové měli svého stejnojmenného boha. Jejich Tiki byl vyhnán z Peru na Tichý oceán. Mohli ale lidé kdysi dávno překonat takovou vzdálenost? Jeho teoriím nikdo z vědeckého světa nevěřil, rozhodl se jim to proto dokázat více než názorně. Vlastně ho k tomu víceméně vyzval jeden z odpůrců jeho teorie Herbert Spinden, když ho odbyl slovy: „Tak si sám zkuste plout z Peru na tichomořské ostrovy na balzovém voru!“
Balsový vor vyrobili bez jediného hřebíku
A Heyerdahl to zkusil. Se svými přáteli postavil vor z balsového dřeva. Základ z devíti čtrnáctimetrových balsových kmenů k sobě svázal konopným lanem, přístřešek vytvořil z bambusu a banánových listů a stožár a kormidlo z mangrovového dřeva. Nepoužil ani jeden hřebík.
Kromě posádky, která se sestávala z šesti mužů (Thora Heyerdahla, Hermana Watzingera, Erika Hesselberga, Knuta Hauglanda, Torsteina Raabyho a Bengta Danielssona) a jednoho papouška, vor nesl 1040 litrů pitné vody v 56 bambusových nádobách, 200 kokosových ořechů a samozřejmě další potraviny a potřebné vybavení.
Nápis Tiki zmátl ostrovní domorodce
Cesta, při níž se vor plavil průměrnou rychlostí 70 kilometrů za den, trvala více než tři měsíce. Kon-Tiki unášel Humboldtův proud a on se každým dnem přibližoval vytouženému cíli – ostrovu Tahiti. Až tam ale nedorazil, ztroskotal u atolu Raroia, který se nachází v jeho blízkosti. Ačkoli se vor rozpadl, posádka z něj vyvázla živá. To velmi překvapilo obyvatele okolních ostrovů, kteří také u břehu nalezli jedno prkno z nákladu voru. Když na něm rozluštili nápis Tiki, zmátlo je to. Posádku Kon-Tiki pak na Tahiti dopravila francouzská loď Tamara.
Heyerdahl si cestou zapisoval poznámky, které následně vydal knižně. Publikace „Ve znamení Kon-Tiki“ se stala bestsellerem a dočkala se přeložení do několika desítek jazyků. Cestou také vznikal obrazový materiál, z něhož byl následně sestříhán dokument publikovaný v roce 1950, který získal Oscara.
Jeho úspěšná plavba fascinuje dodnes
Plavba Kon-Tiki nadchla laiky, vědecký svět o pravdivosti Heyerdahovy teorie ale nepřesvědčila. V každém případě ale dokázala, že přeplout Pacifik mohli lidé už hodně dávno. Genetická analýza později prokázala u obyvatel tichomořských ostrovů sice jen asijské geny, ale odborníci se dopracovali k jiné teorii – dávní obyvatelé Asie osídlili nejprve ostrovy a následně se vydali i ke břehům Jižní Ameriky, která už tou dobou byla osídlená, takže se zase buď sami vrátili zpět do Tichomoří, nebo je vyhnali Inkové, jak praví jejich legenda o bohovi jménem Tiki.
Zdroje: kon-tiki.no, Wikipedia, rozhlas.cz, aktualne.cz, severskelisty.cz, denik.cz, iprima.cz
