Edwin Robinson se už naučil se svou slepotou a hluchotou žít, od té vážné autonehody, která vše způsobila, už přece uběhlo více než devět let. Na dvorku svého domu se pohybuje sám, nepotřebuje k tomu ničí asistenci. Jednoho dne ho tam však zastihne bouře. Edwin se v náhlém prudkém lijáku ukrývá pod vzrostlý topol a zřejmě netuší, jaké nebezpečí mu pod ním hrozí. Bouře, která se přihnala do oblasti jeho domova, si právě ten vybere jako jeden ze svých cílů. Blesk zasáhne nejen strom, ale i muže stojícího pod ním. Robinson ztrácí vědomí a kácí se k zemi.
Zásah člověka bleskem je vzácný, ale nebezpečný
Statistická pravděpodobnost, že do člověka uhodí blesk, je 1:3 000 000, můžeme tedy říci, že se jedná o jev poměrně vzácný. Ve většině (v 60 – 70 %) případů nekončí smrtí, ale může způsobit vážné zdravotní komplikace včetně poruchy dýchání, zástavy srdce nebo poškození mozku a dalších vnitřních orgánů. Může také dojít ke ztrátě zraku či sluchu. Američanu Edwinu Robinsonovi z Falmouthu ve státě Maine se ale v 12. června 1980 stal přesný opak.
Robinson začal mít problémy se zrakem a sluchem ve svých 53 letech, kdy se při autonehodě bouchl do hlavy. Sluch mu částečně kompenzovalo naslouchátko, zrak ale nemohlo nahradit nic. Časem se naučil ve známém prostředí orientovat. Pamatoval si počty schodů i vzdálenosti mezi jednotlivými místnostmi. Před jídlem mu manželka popsala, co najde ve které části talíře, aby se sám najedl. Chodili spolu do města, vídali se s přáteli a snažili se dál žít.
Když se probral z bezvědomí, viděl
O devět let později Edwina na zahradě zasáhl blesk. Na ten okamžik si vzpomínal jako na prásknutí bičem nad hlavou. Když se po chvíli probral z bezvědomí, ve kterém strávil odhadem dvacet minut, odplazil se do svého domu, kde vyčerpáním usnul. Když se vzbudil a otevřel oči, s úžasem zjistil, že rozezná obrysy předmětů kolem sebe. Kromě zraku se mu ale také zlepšil i sluch. Ihned to pověděl své ženě, která mu mezitím připravila sendvič. Nechtěla mu věřit, ale když jí řekl, kolik je hodin, nechápala to stejně jako on sám.
Druhý den se vydali k lékař do Portlandu, který potvrdil přibližně 25% zrak levého oka a 20 – 30% zrak u toho pravého. Nedokázal sice pohybovat očima, ale po devíti letech života ve tmě konečně zase viděl. Edwinův zázračný příběh pak okamžitě obletěl jak odborné, tak laické kruhy. Média chtěla vyjádření obou, tedy očního lékaře i jeho pacienta. Zatímco se Dr. Albert Moulton snažil publicitě vyhnout, u Robinsonových se střídal jeden televizní štáb s druhým. Telefon prý vyzváněl tak často, že ho museli dočasně odpojit.
Slepota i hluchota nejspíš byly hysterické
Objevili se tak zákonitě i skeptické názory lékařů, kteří nepovažovali takové „opravení“ poškozeného zraku či sluchu za možné. Jako vysvětlení však uvedli možnost hysterické slepoty či hluchoty, kdy je ztráta zraku, respektive sluchu způsobena psychologickým původcem, zpravidla nějakým traumatickým zážitkem. Je znám např. i případ ženy, jíž vrátilo sluch obyčejné kýchnutí.
Edwinu Robinsovi se však nevrátil jen zrak a sluch, ale po více než 35 letech mu navíc začaly i růst vlasy.
Zdroje: adspast.com, mindblowing.org, publicradio.org, upi.com, washingtonpost.com
