Brněnský mistr popravčí a jeho pacholci s sebou táhnou zbědovaného muže. Velmi se na něm podepsala tortura použitá při jeho výslechu i následujících deset dní, kdy jen čekal na vykonání rozsudku. Z čerstvých ran na rukou mu prýští krev, kat mu totiž před chvíli na pranýři uťal články prstů. To nejhorší ho ale ještě čeká. Netrvá to dlouho a od bítešského popraviště se začne rozléhat křik, který se vzápětí změní v řev. Svázanému odsouzenci trhají kleštěmi maso zaživa, ale ani když kat odloží nástroj stranou, nemá ten nešťastník právo na klid či rychlou popravu. Čeká ho ještě lámání kolem. Všechny končetiny jsou postupně zpřeráženy, načež je do jednoduchého stroje vpleten a ponechán v očekávání milosrdné smrti. Píše se 17. únor roku 1571, odsouzený se jmenuje Martin Roháč z Velké Bíteše a líto vám ho být opravdu nemusí.
Cestou z války domů začal přepadávat a vraždit
Martin Roháč z Velké Bíteše se coby voják císařské armády zúčastnil války proti Turkům. Když císař Maxmilián II. v únoru roku 1568 uzavřel s protivníkem mírovou smlouvu v Drinopolu, část armády byla rozpuštěna a poslána domů. Týkalo se to i Martina Roháče, který se tak rychle dostal na scestí.
Během návratu domů se k němu hned připojilo několik dalších propuštěných vojáků a další přibývali postupně. Zda je na dráhu zločinu přivedly zažité hrůzy války, nebo to v sobě měli odjakživa, se už nedozvíme. Z dobových záznamů však vyplývá, že během následujících tří let zavraždili nejméně 59 lidí za účelem vlastního obohacení a společně spáchali i několik loupeží a vloupání. Martinu Roháčovi je tak přisuzováno nepěkné prvenství vraha s nejvíce oběťmi.
Čím blíže domovu, tím častěji
První čtyři vraždy spáchali v Sedmihradsku kvůli penězům, obětem sebrali i oblečení. Následně zavraždili kupce, nechali si rovněž jeho peníze a také dvě pušky i oděv. Nedaleko své domoviny už přepadávali a vraždili každou chvíli. Získali tak i další pušky a kordy a nemalé množství peněz. Svými skutky dali mnohokrát jasně najevo, že tak nečiní pouze z nouze.
Čtěte také: Valašský kníže Vlad III. Dracula: Předobraz hororového upíra nechával své protivníky narážet na kůl.
Mnoho vražd spáchali v oblasti Uherského Hradiště a Uherského Brodu, v dnešních Velkých Bílovicích, v Újezdě, Poštorné, u Ivančic, dále v Hustopečích u Brna a také u moravského Kojetína, kde přepadli a zabili bednáře, byť mu neměli co ukrást. V ostatních případech se ale vždy zmocnili peněz, zpeněžitelného majetku a většinou i oděvu. Přepadali hlavně kupce a řemeslníky a jen v osmi případech nevraždili.
Těhotným vyřízli plod z těla, z malých tělíček pak orgány, které uvařili a snědli
Loupeživé putování jižní Moravou skupinu rozhádalo a někteří se vydali ke svým domovům. Martinu Roháčovi se to samozřejmě nelíbilo a minimálně v jednom případě jednoho člena přinutil pod pohrůžkou smrti zúčastnit se loupeže u řezníka ve Věstonicích i přes jeho protesty. Z celé loupeživé bandy nakonec zůstali tři muži – Martin Roháč, Mikuláš Miča z Předklášteří u Tišnova a jakýsi Jan Čech. V tomto složení se vydali páchat nepochopitelné krutosti do Čech, kde mj. zavraždili tři těhotné ženy, první u Chrudimi, druhou u Čáslavi a třetí později u Mělníka. Vraždou to ale neskončilo. Následně každé z nich vyřízli plod z břicha a nenarozeným dětem pak vyřízli srdce, plíce a játra. Vyňaté orgány uvařili a snědli, aby jim dodaly odvahy a štěstí. Tuto pověru znali snad všichni středoevropští zločinci, stejně jako tu, že navoskované prsty uříznuté novorozencům jim lépe posvítí při krádežích, protože obětem navodí hlubší spánek.
Mikuláše Míču nakonec dopadli v Tišnově a Martina Roháče ve Velké Bíteši. Oba čekal výslech ve formě tortury. Ač je tato metoda z dnešního pohledu považována za krajně nespolehlivou, jejich výpovědi se shodovaly v mnohých detailech i přesto, že jejich výslech probíhal odděleně. Martin Roháč se rozsudku dočkal 7. února 1571 a o deset dnů později jej čekala poprava.
Zdroj: hrdelnipravo.cz, kriminalistika.eu, Wikipedia
