Chladnou a temnou nocí se pod kopulí padáku bezhlučně snáší k zemi postava výsadkáře. Je to příslušník československé exilové armády a agent druhého oddělení generálního štábu, rotný Otmar Riedl, jediný člen výsadku Benjamin. Jeho úkolem je spojit se s příslušníky domácího odboje, předat jim poselství prezidenta Beneše a doručit jim krystaly do radiostanic pro spojení s Londýnem.
Píše se 16. dubna 1941, mrazivý vzduch štípe na tvářích, země se přibližuje, parašutista instinktivně přikrčuje nohy, ale namísto měkkého dosednutí do pole se propadá hustými smrkovými větvemi, než se v nich zasekne jeho padák a on zůstane viset v popruzích těsně nad zemí. Něco tady nehraje, všude okolo jsou závěje sněhu a kousek od něho zurčí horská bystřina. Tohle určitě není vytyčená dopadová plocha u Kolína, kde ho očekává spojka domácího odboje. Snad jsem v Tatrách, pomyslí si. Vyprostí se z popruhů a jde podél toku potoka, prodíraje se sněhem celý schvácený dorazí k první stavbě, dřevěné boudě, a ve snaze zjistit, kde se nachází, čte na ní umístěnou tabulku: Alpische Bezirk. Zatraceně…
Vracím se domů z Jugoslávie
Nezbývalo než rychle improvizovat. Riedl se zbavil krystalů, vzkazu i dalších předmětů, které by jej mohly prozradit a vydal se na cestu. V náročném horském terénu ale brzy ztratil orientaci a po 24 hodinách bloudění v závějích jej zcela vysíleného zadrželi němečtí pohraničníci s dotazem, co pohledává v hraničním pásmu mezi Rakouskem a Itálií. Ve městě Landeck, kam byl dopraven a předán četnictvu, byl následně podroben výslechu. Vše vsadil na historku, kterou si během bloudění v horách stihl připravit. Svěřil se, že se jmenuje Otmar Riedl, že utíká z Jugoslávie, kde pracoval jako zaměstnanec firmy Baťa, a že se snaží dostat zpět domů, ale že měl problémy legálně vycestovat a že nemá žádné doklady proto, že byl okraden člověkem, který jej měl převést přes hranice, že přišel o všechno a nyní že se snaží dostat do protektorátu na vlastní pěst.
Německé úřady ověřily jeho tvrzení dotazem na personální oddělení firmy Baťa ve Zlíně, zda v Jugoslávii někdo toho jména od nich skutečně pracoval a dostaly kladnou odpověď, neboť Riedl tam doopravdy před válkou působil. Krycí historka zněla věrohodně i proto, že zrovna v té době probíhala německá invaze do Jugoslávie a mezi jí vyvolaný chaos a množství uprchlíků jeho příběh dokonale zapadal. Nakonec dostal dva měsíce vězení za nelegální překročení hranice a po jejich uplynutí byl propuštěn do protektorátu.
Nezvěstný, pravděpodobně mrtvý
Zde se pokusil navázat spojení s domácím odbojem na kontaktních adresách, které obdržel v Londýně, ale bezúspěšně. Mnozí z těch, se kterými se měl spojit, byli zatčeni a těmi zbylými již nebyl po takové době očekáván a na smluvených místech se s ním nikdo nespojil. Přežívání domácího odboje bylo v atmosféře všeobjímajícího strachu a všudypřítomného gestapa a jeho konfidentů závislé na velké opatrnosti, což znamenalo, že navázat spojení s odbojovými organizacemi bez doporučení či předem domluvené schůzky bylo takřka nemožné.
Byl úplně prvním parašutistou vyslaným exilovou vládou z Londýna, kde tou dobou měli o domácích poměrech jen velmi mlhavé tušení. Po několika marných pokusech se Otmar Riedl zapojil do běžného života, opět nastoupil k firmě Baťa, kde přečkal válku jako vedoucí prodejny v Trhových Svinech a kde se také v jejím závěru zapojil do květnového povstání. Jaké bylo překvapení jeho nadřízeného, plukovníka Karla Palečka, když se Riedl dostavil po válce do jeho kanceláře podat hlášení. V Londýně byl veden jako nezvěstný a nikdo příliš nepočítal s tím, že by jej ještě mohl spatřit živého. Ačkoliv Otmar Riedl z objektivních příčin nemohl splnit svůj úkol, prokázal obdivuhodnou schopnost improvizace a velkou míru osobní statečnosti.
Zdroje: Podpalte Československo! (Jiří Šolc, Naše vojsko, 2005), csol.cz, bojovnici.cz
