Co jí paměť slouží, nevzpomíná si na nic jiného, než na dřinu, ponižování, křik a tresty. Má za sebou reformní školu, kde v raném dětství místo výuky tvrdě pracovala jako pomocná síla. Za drobný prohřešek proti přísnému řádu se dostala do Magdaleniny prádelny, kde ji čekala ještě horší otročina. Den co den teď máchá prádlo ve studené vodě, vdechuje bělidlo, žehlí těžkou žehličkou. To horší ji ale možná ještě čeká. Některé dívky tu znásilnili. Když otěhotněly, novorozené děti odtrhly řádové sestry od jejich matek a poslaly je kdovíkam.
Padlé ženy – příliš krásné, znásilněné nebo jen drzé
Příběh v úvodu není sepsán podle osudu konkrétní Magdalenky, ale jakoby kopíroval životní příběhy mnoha žen, které irským nápravným systémem prošly. Pryč se mnohé z nich dostaly až na sklonku života, když se prádelny začaly v 90. letech minulého století zavírat. Mnohé si také odnesly doživotní trauma.
Za co si svůj osud zasloužily? Narodily se jako děti neprovdané ženě či samy byly svobodné, když otěhotněly. Dostaly se tam, i když je někdo znásilnil a ony si to nenechaly pro sebe. Z pohledu tehdejšího státního náboženství se to mohlo stát jen ženám, které jsou příliš vyzývavé. Běžně v prádelnách končily i siroty a tělesně či mentálně postižení. Nezřídka se stávalo, že „hříšné“ chování nahlásili rodiče vlastního dítěte. Všechny takové děti, dívky a ženy musely své hříchy (nebo hříchy svých matek) odčinit tvrdou prací.
Dětská práce v reformních školách
Malé holčičky čekala reformní škola, jakýsi předstupeň Magdaleniných prádelen. V lepším případě seděly v hodině a nikdo si jich nevšímal, nikdo je nic neučil. V horším případě drhly podlahy a schodiště, utíraly prach. Další děti pracovaly na farmách, staraly se o zvířata a nosily zeleninu a vodu pro klášter. Učit se mohly leda tak náboženství.
Pokud byly děti přistiženy při nějakém přestupku (např. při krádeži jídla), čekal je transport do jedné z Magdaleniných prádelen. Některé naivně očekávaly, že jdou do práce a něco si vydělají. Po pár dnech pochopily, že je čeká ještě horší prostředí.
Ostříhané dohola, aby neutíkaly
Vstup do prádelny započal odebráním občanského jména, hříšnice dostaly nové jméno podle vlastního uvážení matky představené. Přísný režim se zakládal na přesném denním rozvrhu. Noc trávily ženy pohromadě, ale často mezi sebou nemohly prohodit ani slovo. Jeptišky jim znemožňovaly mezi sebou navazovat přátelství, práce probíhala pod dozorem a v úplně tichosti.
Pokud něco porušily, čekaly je tělesné tresty nebo samotka. O útěk se pokusilo jen několik dívek a žen. Většinou neměly kam jít, policie uprchlice z prádelen vracela zpět, cizí lidé je nahlašovali, nemohli jim pomoct. Navrácené Magdalenky čekalo ostříhání nakrátko nebo dohola, protože s takovým účesem je myšlenky na další útěk rychle přešly.
Požár na King‘s Cross (1987): Kvůli do té doby neznámému jevu, zahynulo 31 lidí.
Magdaleniny prádelny vydělávaly
Prádelny fungovaly s posvěcením státu a provozovaly je řády katolických jeptišek. První prádelna Máří Magdaleny byla otevřena na začátku minulého století a nahradila domy pro prostitutky. Neskutečně levná pracovní síla se vyplatila všem, prádelny vydělávaly nemalé peníze. Navíc se tu kšeftovalo i s novorozenými dětmi, které porodila některá z Magdalenek. Ukázalo-li se dítě jako zdravé, sestry zařídily adopci do zahraničí za úplatu. Skutečná matka s ním strávila stěží pár týdnů.
Pokud se dítě narodilo nemocné, mohlo zůstat s matkou, ale často se nedožilo ani jednoho roku, protože nemělo nárok na lékařskou péči. Magdalenky otěhotněly jednoduše – od dětství je obtěžovali či znásilňovali kněží, případně údržbáři a zákazníci, kteří prádelnu považovali za nevěstinec. Jeptišky tak získávaly štědré příspěvky i tímto způsobem. A když si některá žena stěžovala? Skončila v blázinci jako předmět testování nových léků.
Zdroj: THE IRISH TIMES, Wikipedia | zdroj foto: Wikimedia, CC
