Helen Kellerová se narodila v roce 1880 v Alabamě. V roce a půl prodělala vážnou nemoc doprovázenou vysokými horečkami, která vedla k absolutní ztrátě zraku i sluchu. Jak rostla, začala si uvědomovat, že není jako ostatní. Všímala si, že jiné děti se dorozumívají ústy, což se jí nedařilo. Stávala se čím dál více nezvladatelnou, nikdo nevěděl, co s ní. I přesto však časem vystudovala Harvardskou univerzitu, naučila se několik jazyků, napsala více úspěšných knih a procestovala svět.
Za nezvladatelnou dívenkou se skrývá velmi inteligentní bytost
Helen se v raném dětství často chytaly záchvaty vzteku. Není se však čemu divit, byla frustrovaná z toho, že nedokázala komunikovat s okolním světem a ten zase nedokázal komunikovat s ní. Házela proto věcmi, plácala, bouchala i kousala členy rodiny, matku zavřela na několik hodin do spíže a převrhla kolébku se svou sestřičkou. Alexander Graham Bell proto rodině doporučil Perkinsův institut pro nevidomé. Helen se tak ve svých šesti letech potkala s Annie Sullivanovou, která se jí ujala.
Následoval měsíc bojů, odmítání a neúspěchů, než ji naučila dorozumívat se hláskováním do dlaně. Jednou si spolu napouštěly vodu do hrnku a Annie nechala vodu stékat na Heleninu ruku. Do té druhé jí trpělivě hláskovala hmatovou abecedou slovo voda. A Helen to po nějaké chvíli pochopila. V tu ránu se v ní probudila přirozená dětská zvídavost a začala přímo hltat svět okolo sebe. Cesta to nebyla snadná, ale už ji nikdo nemohl zastavit. Naučila se mluvit a také číst Braillovo písmo.
První hluchoslepý absolvent vysoké školy
Díky své učitelce zvládla Helena středoškolské i vysokoškolské studium, ač to představovalo velké úsilí pro ně obě. Knih v Braillově písmě tehdy mnoho neexistovalo, takže texty musely samy vytvářet. Studijní výdaje pokrývala díky svým kontaktům s úspěšnými lidmi jako je Mark Twain nebo Henry Rogers. Ovládala jedinečnou metodou tadoma (prsty objímala tvář a vnímala najednou vibrace hlasivek a pohyb rtů a lící mluvícího člověka). Hudbu poslouchala celým povrchem těla a dorozumívala se zejména dotekovou prstovou abecedou.
Během studia již sepsala svou první knihu. Povídka mého života se dočkala přeložení do několika jazyku a slavila velký úspěch. Harvardskou univerzitu zakončila Helen doktorátem ve svých 24 letech jako vůbec první hluchoslepý student.
Cestovala a vystupovala před lidmi
Dále psala (knih má na kontě dvanáct) a naučila se také několik jazyků, což se jí hodilo při cestování po světě, kdy mj. s Annie prezentovaly její život a ukazovaly ostatním, že ani hluchota a slepota nemusí znamenat konec všeho. Většinu života zasvětila vzdělávání hluchých a slepých lidí. Stáří strávila doma, k čemuž jí dohnalo několik infarktů. Zemřela ve spánku v 87 letech v roce 1968. Během svého života se setkala s několika americkými prezidenty a získala i prezidentskou medaili svobody, nejvyšší národní civilní vyznamenání.
Čtěte také: Strůjce sovětské vodíkové bomby Andrej Sacharov dosáhl na Nobelovu cenu míru a skončil v exilu.
Hluchoslepý byl i Jaroslav Ježek
Fascinujících příběhů hluchoslepých lidí najdeme ve světě více. Ukrajinka Olga Ivanovna Skorochodová narozená roku 1914 přišla o zrak a velkou část sluchu ve svých pěti letech, později ohluchla úplně a přestala mluvit. Ujal se jí profesor charkovské školy pro hluchoslepé, naučil jí znovu mluvit i dorozumívat se prstovou abecedou. Helen Kellerová se jí stala vzorem a tak vystudovala střední školu, později i vysokou a psala básně i povídky.
U nás známe příběh Hieronyma Lora (Heinrich Landesmann) narozeného roku 1821 v Mikulově, který přišel o sluch a velkou část zraku ve svých šestnácti letech. Ve svých 60 letech přišel o zrak úplně a vymyslel dorozumívací systém skládající se z poklepů a stisků na dlani. Ten se používá dodnes. Hluchoslepý byl i známý skladatel Jaroslav Ježek, který tvořil hudbu pro Voskovce a Wericha.
Zdroj: womenshistory.org | zdroj foto: WikiMedia, CC
