Píše se 17. říjen 1988. Slovenská, resp. československá expedice se už čtvrtý den nachází nad kritickou hranicí 8000 výškových metrů. Bez kyslíku. Mají za sebou světový prvovýstup jihozápadní stěnou Mt. Everestu alpským stylem, samotný vrchol je však ještě čeká. Všem docházejí síly a z nedostatku kyslíku se začínají objevovat zdravotní problémy. Jeden z nich však využije toho, že se cítí dobře, a hlavního vrcholu ve výšce 8848 m n. m. opravdu dosáhne. Ze svého počinu se však nebude radovat dlouho.
Tomu se říká výzva
Britský lezec Chris Bonington, který Mt. Everest zdolal v roce 1975, se nechal slyšet, že cesta jihozápadní stěnou není alpským stylem schůdná. Tak se označuje způsob zdolávání hor bez vysokohorských nosičů, fixních lan a pevných táborů. Boningtonova výprava ji tehdy zdolala jako první na světě expedičním způsobem. Podílelo se na tom 18 horolezců a 38 nosičů. Založili šest výškových táborů a cestu zabezpečili kilometry lan.
Čtyři slovenští horolezci přijímají jeho slova jako výzvu. Expedice se zúčastní Dušan Becík, Peter Božík, Jaroslav Jaško a Jozef Just, horolezecká elita své doby z IAMES Bratislava.
Aklimatizace na Luce jim možná ubrala příliš mnoho sil
Expedici zdrží letadlo i onemocnění angínou, na vrchol Luce (8 516 m n. m.) se ale přes tyto drobné komplikace nakonec vydávají. Čtvrtý nejvyšší vrchol světa představuje oblíbený cíl pro aklimatizaci ve vysokých výškách. Becík s Justem se rozhodnou zdolat i jeho vrchol, což někteří jiní horolezci později označí za zbytečné plýtvání silami.
Pouhých devět dnů nato (7. října) se vydávají ze základního tábora na jihozápadní stěnu Everestu. Vichřice však jejich snahu překazí a čtveřice mužů se vrací do tábora. Znovu to zkusí 12. října. Jozef Just ještě večer předtím napíše svým blízkým dopis, že se ráno chystají nahoru a že se možná domů vrátí dříve než samotné psaní.
V zóně smrti bivakují celkem třikrát
Pokud se jim to má povést, musejí rychle nahoru a poté i rychle dolů. To se ale pro nepříznivé podmínky nedaří. Poprvé bivakují pod strmou skalní stěnou někde ve výšce 8100 m, zdržel je silný vítr a pohyb po tvrdé ledové ploše, z níž sfoukal všechen sníh. Jakmile zdolají dvousetmetrovou svislou plochu, už není cesty zpět. Všichni vědí, že se tudy v případě problémů nelze vrátit. Vedoucí expedice Ivan Fiala jim to pro jistotu několikrát zopakuje.
Pomalý postup si vyžádá další bivakování, tentokrát v 8400 m a následovat bude ještě jedno o dvě stě metrů výš. Místům nad 8 000 metry se neříká zóna smrti pro nic za nic. Extrémně málo kyslíku může znamenat vážné zdravotní komplikace a při souhře okolností už se člověk nemusí ze spánku probudit.
Zdravotní problémy na sebe nenechají dlouho čekat, Becík začne zvracet. Mužům ale nezbývá nic jiného, než se dostat přinejmenším na Jižní vrchol ve výšce 8 760 m. Zadaří se a Just se rozhodne, že se vypraví i na hlavní vrchol.
Pokud se rozdělí, nemají šanci
Just se odděluje od ostatních a ve 13:40 dává vysílačkou vědět, že nejvyšší mety opravdu dosáhl. V základním táboře ale na něj Fiala apeluje, ať maže k ostatním a ať všichni rychle sestoupí, protože se k nim žene vichřice.
To poslední, co se od mužů pak Fiala ještě vysílačkou dozví, ho trochu uklidní – sešli se a sestupují po klasické hřebenové trase. Také se ale dozvídá, že přestávají vidět a ztrácejí orientaci, expediční lékař tušil hypoxii mozku po dlouhém pobytu ve vysoké výšce, udělat pro ně ale nemůže nic.
Nepřehlédněte: Jediná československá námořní bitva proběhla na jezeře Bajkal, naši flotilu tvořily tři parníky.
Co se děje dál, si můžeme jen domýšlet, z vysílačky se ozývá už jen zlověstné praskání.
Everest už si vyžádal 5 slovenských a 2 české životy
V táboře se snaží sehnat kohokoli, kdo by mohl pomoci. Američtí horolezci, kteří se v oblasti pohybují, toho ale moc nezmůžou. Viditelnost se snížila na naprosté minimum, na místě řádí orkán o rychlosti okolo 160 km/h.
Přesto, že svůj triumf nepřežili, mnoho elitních lezců se před jejich výkonem sklání dodnes. Těla čtyř Slováků se nikdy nenašla. Nejsou to to ale jediné československé, potažmo české a slovenské oběti této hory. V roce 1984 tu zemřel Jozef Psotka, z České republiky pak v roce 2007 Libor Kozák a o dva roky později Věslav Chrzaszcz, ze Slovenska v roce 2017 Vladimír Štrba.
