V únoru 1917 proběhla v Ruském impériu jedna z revolucí. Jejím výsledkem byl nástup bolševiků k moci, začátek občanské války a také svržení cara. On a jeho rodina byli uvržení do nejprve domácího vězení, posléze do vyhnanství na Sibiř, čímž byl jejich osud zpečetěn. Proč došlo k jejich zavraždění?
Car Mikuláš II. a Únorová revoluce
Nikolaj Romanov jako car Ruského impéria Mikuláš II. vládl v letech 1894 až 1917. Období jeho vlády bylo ve znamení řady problémů, s nimiž se Rusko na počátku 20. století potýkalo – krize, selské nepokoje, rusko-japonská válka a Velká válka. Zásadním pro život carské rodiny byl rok 1917, kdy po vypuknutí Únorové revoluce byl car přinucen k abdikaci. On a jeho rodina nejprve putovali do domácího vězení v Petrohradu, pak následovalo vyhnanství v Tobolsku na Sibiři, kam s nimi odešla i část věrného služebnictva. Zde je také zastihla Velká říjnová socialistická revoluce, která začala 7. listopadu 1917.
Z Tobolska bolševici carskou rodinu na konci dubna následujícího roku převezli do uralského města Jekatěrinburgu, kde ji ubytovali v domě zabaveném důlnímu inženýrovi Ipaťjevovi. Ve městě působil Jakov Jurovskij, který nechvalně proslul jako popravčí rodiny cara. Záminkou k vraždě byla situace, kdy car Mikuláš II. uvěřil provokatérovi, který mu přislíbil útěk do bezpečí.
Krvavými jatky skončila vláda Romanovců v Rusku
V noci na středu 17. července 1918 odvedlo popravčí komando cara a jeho rodinu do sklepení Ipaťjevova domu. Do poslední chvíle věřili, že budou opět přesunuti na jiné místo. Místo toho však bolševici po přednesení rozsudku smrti začali se střelbou. Car a jeho žena byli na místě mrtví, jejich pět dětí střelbu přežilo i proto, že carovy dcery měly na sobě v šatech všit asi 1 kg diamantů, který je chránil jako neprůstřelná vesta. Na řadu přišly bajonety, kterými byli přeživší ubodáni. Krvavá jatka ukončila vládu Romanovců v Rusku.
Rituální vražda, nebo obava z legionářů?
Téměř po stech letech přišla ruská pravoslavná církev s myšlenkou, že se ve skutečnosti jednalo o židovskou rituální vraždu. Někteří stoupenci této teorie měli za to, že židovská komunita v Jekatěrinburgu těla Romanovců spálila a čaj popíjela s jejich popelem. Jejich názory se opíraly o skutečnost, že ve vedení strany bolševiků byla řada Židů.
Nepřehlédněte: Valašský kníže Vlad III. Dracula: Předobraz hororového upíra nechával své protivníky narážet na kůl.
Mnohem pravděpodobnější však bude to, že se bolševici zcela obyčejně obávali příchodu Československých legií, které se v polovině července 1918 blížily k Jekatěrinburgu. Zpanikařili, a proto rodinu s plným vědomím Lenina a Dzeržinského popravili, jelikož měli strach, že legionáři by mohli cara osvobodit. Ti do města opravdu dorazili týden po vraždě.
V roce 2000 cara Mikuláše II. včetně jeho rodiny pravoslavná církev prohlásila za svatého. Ipaťjevův dům byl už v roce 1977 zbourán a na jeho místě byl postavený Chrám všech svatých na krvi, který je věnován rodině Romanovců.
Zdroje: nationalgeographic.com, history.com | foto: Wikimedia
