Co si představíte, když se řekne šašek? Někdo králova rádce z pohádek, který mohl říkat vše, co měl na jazyku, jiný směšného blázna, který bavil celý královský dvůr, a někteří jakousi obdobu klauna. Šašků existovalo mnoho typů a známe je i z českého prostředí vrcholného a pozdního středověku. Jaká byla jejich úloha ve skutečnosti? Jak si stáli ve společnosti a co si mohli všechno dovolit?
Kdo se mohl stát šaškem?
Šaška či jeho obdobu najdeme po celém světě, a to v různých historických obdobích. Ve starém Egyptě bavili faraona i jeho dvůr nejčastěji lidé trpasličího vzrůstu. Podobně tomu bylo ve starověké Persii, Číně a Indii. Vedle trpaslíků obecenstvo rozveselovali i hrbáči nebo eunuši. V japonském prostředí se setkáte s výrazem taikomoči. Ve vrcholném středověku se rozšířila obliba šašků i v Evropě
Svým způsobem se šaškem mohl stát každý – kejklíř s výjimečným pohybovým nadáním či člověk se schopností bavit druhé, a to klidně z řad řemeslníků, úspěšných i neúspěšných univerzitních studentů, muzikantů i básníků, zemanů nebo i rytířů. Šaškem se mohl stát prakticky kdokoli, kdo k tomu měl vlohy.
Šašci Karla IV. bavili i papeže
Šašci na dvoře Karla IV. se těšili panovníkově velké důvěře. Je o nich totiž známo, že je vyslal diplomaticky do Štrasburku, kde měli oznámit jeho sňatek s Annou Svídnickou. Vyvodit z toho ale můžeme i to, že se jim pravděpodobně dostalo nějakého vzdělání, protože pro takovou cestu museli ovládat latinu či francouzštinu. Karlovi šašci jej také doprovázeli při cestě k avignonskému papeži a jeho i kardinály následně bavili.
Karel IV. měl jistý smysl pro humor, neboť víme minimálně o jednom případě, kdy jednomu ze svých šašků daroval fiktivní panství a udělil mu fiktivní titul.
Šašek krále Jiřího se účastnil královské rady
Ačkoli je motiv šaška – rádce v beletrii poměrně častý, v našem prostředí je doložený pouze v případě šaška Palečka, který působil na dvoře krále Jiřího z Poděbrad. Paleček byl dříve zřejmě zemanem a rytířem. Ve své šaškovské roli se mohl účastnit královské rady, kde dával pozor na to, aby všichni jednali zejména ve prospěch království, nikoli ve svůj vlastní.
Nepřehlédněte: Když před soudem stojí zvíře – ve středověku je běžně soudili za vraždu člověka, sežrání úrody i nemravnost.
Paleček králi i mluvil do oslovování papeže (zde ale s největší pravděpodobností neposlechl) a dělal si legraci z kanovníků, jejichž oděv označil za hodný masopustního blázna. Jiří z Poděbrad také na základě Palečkova doporučení omilostnil šlechtice Dubčanského, kterého už vedli na popravu za vraždu, kterou nespáchal.
Šašek Václava IV. bavil iluzemi a demonstroval i proti odpustkům
Šašek a iluzionista Žito bavil svého krále Václav IV. svými „kouzelnickými kejklemi“ a přitom měnil tváře i oblečení. Podobně jako jiní šašci a jejich panovníci udržovali i Žito s Václavem velmi přátelský vztah.
Šašek Václava IV. (neví se, zda to byl rovněž Žito) se zúčastnil i protestu proti odpustkům. Do podobného politicky-náboženského boje se u nás také zapojil šašek rožmberského pána Oldřicha, který poukázal na chybějící pleš a ostříhané vousy mnichů.
Z dalších známých šašků na českém území můžeme jmenovat Borra u Zikmunda Lucemburského, který předtím šaškoval na dvoře španělského krále Martina Aragonského.
A co šašci a církev?
Pokud se ptáte, jak se na výstřednosti, které šašci obvykle tropili, dívala církev, dá se říci, že záleželo na situaci. Dokud se nepouštěli do urážek církve nebo jiných tehdejších autorit, zpravidla byli trpěni. Olomoucký biskup však např. poddaným zakázal jakkoli šašky obdarovávat.
Vedle toho ale s králi či jinými členy nobility udržovali velmi blízký a vřelý vztah a těšili se i jistým privilegiím (volný přístup ke svému pánovi a možnost svobodně promlouvat v jeho přítomnosti). Na rozdíl od jiných nemuseli panovníkovi nikdy podlézat a vtírat se mu do přízně. Naopak mohli vše říkat zcela otevřeně a k panovníkovi se tak mohlo bez obav z následků dostat i to, co by se mu nikdo jiný neodvážil říci.
