Píše se polovina srpna roku 1918 a naši legionáři právě bojují proti Rudé armádě poblíž Bajkalského jezera, daleko od domova kdesi v jihovýchodní části Sibiře. Brzy svedou námořní bitvu, pravděpodobně jedinou, které se Československo kdy zúčastnilo.
Československé legie proti Rudým
Boje s Rudou armádou se táhnou už od května téhož roku. Jejich předzvěstí se stal tzv. Čeljabinský incident a přímo je odstartovali bolševici, když zaútočili na československý vlak nedaleko Omsku. Legionáři se rozhodli obsadit všechny klíčové body Transsibiřské magistrály. Ta míjí právě i Bajkal, okolo něhož v srpnu bojují českoslovenští legionáři o velmi dobře střežené horské soutěsky.
Vede je plukovník (později generálmajor) Radola Gajda. Na druhé straně Bajkalského jezera se nachází Vladivostocká skupina Československého sboru, kterou ohrožují Rudí a se kterou se chtějí spojit. Rudí ale neovládají jen okolí, ale také jezero samotné.
Parníky vyzbrojí houfnicemi
Již v červenci se legionáři zmocňují prvního parníku a Sibirjak se stává základem československé flotily na Bajkalu. Čechoslováci se totiž po úspěšném přepadu Nikolajevského závodu na výrobu granátu od místních rolníků dozvídají o parníku, který má brzy dorazit a sebrat jim potraviny. Legionáři neváhají pomoci. Při pro bolševiky překvapivém výpadu přemůžou 70člennou posádku a na lodi se vydají do 600 kilometrů vzdáleného Irkutsku a následně do Listvjanky, kde se zmocňují dalších dvou lodí, parníků Burjat a Fedosia.
Čtěte také: Nepotopitelný Sam – kocour, který přežil potopení Bismarcku i dvou lodí, které ho torpédovaly.
Nápad použít tyto tři parníky k operaci na Bajkalu se zrodí v hlavě ruského důstojníka Ušakova, který s legiemi bojuje již od jejich působení na Ukrajině. Vlečné čluny připojené k parníkům vybaví houfnicemi. Na lodích se kromě lodní posádky bude plavit přes 1000 pěšáků a 75 jezdců.
Z přístavu v Listvjance vyplují 15. srpna a vydají se Bajkalem k Posolsku, kde se vojáci druhý den vylodí, aby vpadli Rudým přímo do týla. Lodě pokračují dál k Mysové, kde se nachází strategické místo – přístav a nádraží. Plán této akce vzniká až v průběhu plavby, ale je domýšlen do detailů, vč. případné námořní bitvy.
Malé flotile toho dne velmi pomůže mlha, díky níž se mohou nepozorovaně přiblížit na vzdálenost 8 kilometrů. Další krytí jim poskytují zabavené lodě. Rudí si je spletou s vlastními a nechají je přiblížit až na 4 kilometry. Teprve poté si uvědomí svůj omyl.
Potopení Bajkalu
Pro Rudé je pozdě. Ačkoli v přístavu stojí ledoborec Bajkal, jehož posádka se okamžitě chystá k palbě, Českoslovenští legionáři jsou rychlejší. Jejich střely zasáhnou jak ledoborec, tak přístav a vedle se nacházející nádraží. Bajkal shoří po jediné přesně mířené střele, za kterou stojí praporčík Kolín. Nepřátelský parník Krugobajkalec rovněž zasáhnou nějaké střely, ale je i nadále schopen plavby a unikne.
Bitva tímto impozantním úvodem začíná, ale pokračuje už jen krátce. Legionáři ostřelují břeh, nádraží i přístav pohlcují plameny a na souši panuje zmatek. Po půlhodině však přijíždí obrněný vlak. Přiváží s sebou děla a legionáři se raději stahují.
Obsazení Angary
Odplouvají zpět k Listvjance a cestou potkávají další nepřátelskou loď. Ledoborec Angara se vrací ze své akce a raději se početní převaze klidí z cesty. O pár dnů později na něj však narazí znovu. Ihned zahájí palbu, ale rychlá Angara jim unikne. Vzápětí však vyvěsí bílou vlajku a do naší flotily přibude další loď.
Nedlouho poté se spojily jednotlivé skupiny legionářů postupující Ruskem z různých směrů, aby bylo jasné, že ovládli celou trasu přes Sibiř, od Volhy až k Tichému oceánu.
Nepřehlédněte: Nejúspěšnější kapitán všech dob Lothar von Arnauld de la Perière potopil během první světové války 194 lodí.
Osudy některých účastníků námořní bitvy
Plukovník Boris Fedorovič Ušakov padl krátce po potopení Bajkalu do zajetí. Bolševici jej umučili k smrti. Jedním z účastníků bitvy na Bajkalu byl i poručík a později brigádní generál Bohuslav Všetička, který se po okupaci Československa stal jedním z velitelů odbojové skupiny Obrana národa. V roce 1940 byl zatčen a o dva roky později v berlínské věznici popraven. Praporčík Václav Podhora, který vedl úspěšný výpad na Nikolajevský závod, rovněž stál při zrodu Obrany národa a v roce 1940 uprchl z Protektorátu do Británie. V roce 1949 byl pod záminkou zatčen. Zemřel v roce 1963. Vyjmenovat bychom si mohli ještě osudy mnoha dalších, ale to by se tento článek stal nekonečným. V každé případě jsou československé legie fascinující kapitolou našich dějin, které bychom měli občas věnovat trochu své pozornosti.
