Lawrence Dominic McCarthy ve své službě v první světové válce získal nejvyšší britské ocenění za statečnost tváří v tvář nepříteli – Viktoriin kříž. V životě to však neměl lehké. Sám vyrůstal jako sirotek, v práci přišel o tři prsty a později ztratil jediného syna.
V dětství osiřel a v mládí utrpěl vážný úraz ruky
Lawrence Dominic McCarthy se narodil 21. ledna 1892 v australském Yorku. Dětství strávil v sirotčinci Clontarf v Perthu a vzděláván byl v katolických školách. Již ve věku 13 let nastoupil jako učeň na farmu u Jennacubbine poblíž Northamu. Později sloužil dva a půl roku u jednotky milicí a následně se přestěhoval do Lion Mill v Perthu.
V té době při výkonu zaměstnání utrpěl vážný úraz, při kterém přišel o tři prsty na levé ruce. Toto zranění mu ztížilo narukování do řad australské armády, kam jej pro tento „drobný“ hendikep nejprve odmítli přijmout. Své kvality však prokázal v množství střeleckých soutěží a díky tomu se nakonec mohl k armádě připojit.
Operace na Gallipoli
V říjnu 1914 nastoupil s nejnižší hodností k 16. praporu a připojil se k nově vytvořené jednotce v Blackboy Hill Camp. V prosinci téhož roku se jednotka vydala do Egypta a v na konci dubna 1915 se v rámci boje proti Osmanské říši přesunula na turecký poloostrov Gallipoli.
McCarthy zůstal na poloostrově až do září, kdy si jeho evakuaci vynutila nemoc. Během této doby byl povýšen na seržanta. Na Gallipoli se vrátil hned v listopadu a jako jeden z posledních ze svého praporu tam setrval až do 20. prosince.
Nejúčinnější individuální boj v historii australské armády
McCarthy se spolu s 16. praporem dostal v červnu 1916 do Francie, kde se v srpnu účastnil bojů proti Němcům. V březnu 1917 se dočkal povýšení, ale hned následující den byl zraněn u Bullecourtu a evakuován do Anglie. Léčba a následná rekonvalescence trvala tři měsíce.
V červenci se vrátil ke své jednotce do bojů ve Francii a hned v srpnu se svou akcí vyznamenal. Stalo se to poblíž Madam Wood, východně od Vermandovillers. Jeho prapor se ocitl pod silnou palbou dobře situovaných německých kulometů. McCarthy se dvěma dalšími muži překonal otevřený terén k nejbližšímu stanovišti jednoho z kulometů a vyřadil jej z provozu. Následně pokračoval v boji v zákopu. Později se k němu přidal jeden z jeho mužů a společně si klestili cestu zákopem, dokud nenavázali kontakt s jednotkou.
Během této akce McCarthy zabil 20 nepřátel, 50 jich zajal, zabral 5 kulometů a také půl kilometru německé fronty. Ze zápisků praporu se dochovala informace o tom, že zajatci McCarthyho za jeho výkon následně poplácali po zádech. Tato akce mu také přinesla významné ocenění v podobě Viktoriina kříže. Jeho udělení se dočkal v listopadu 1918.
Jeho jediný syn zemřel na konci druhé světové války
S koncem první světové války se McCarthy ještě v Británii oženil s Florence Norville a v prosinci 1919 se vrátil do Austrálie. V srpnu 1920 skončila jeho služba v armádě a on se s rodinou usadil na západě země.
Po osm let pracoval pro Sunshine Harvester Works jako cestovatel. O tuto práci přišel v roce 1934 kvůli propouštění během celosvětové hospodářské krize. Jeho dalším zaměstnavatelem se stala Trustees, Executors & Agency Co. v Melbourne, u níž vydržel až do odchodu do důchodu v roce 1969.
Lawrence a Florence spolu měli jediného syna, který padl v květnu 1945 v akci proti Japoncům na guinejském ostrově Bougainville.
McCarthy zemřel v květnu 1975 v Melbourne a byl mu vystrojen pohřeb se všemi vojenskými poctami a jeho Viktoriin kříž je vystaven v Australském válečném památníku v Canbeře.
