Pittsburská dohoda vznikla právě před 102 lety, 30. května 1918. Schvalovala spojení Čechů a Slováků v samostatném státě a vycházela z Clevelandské dohody z roku 1915. Po roce 1919 se však ukázalo, že na tuto dohodu nebyl brán zřetel úplně ve všem.
Češi a Slováci v USA
Vyhlášení prvního společného československého státu předcházelo formování československého politického exilu v USA. Svou velkou roli v tom hrály spolky Čechů a Slováků, které začaly vznikat na přelomu 19. a 20 století v Chicagu, Clevelendu a Pittsburghu. S vypuknutím první světové války se prohloubila jejich spolupráce a jejich sjednocení se stalo hlavním úkolem T. G. Masaryka, kterého uznávaly jako vůdčí osobnost.
Clevelandská dohoda jako první společný dokument
Měl-li vzniknout společný stát, musely být vyřešeny otázky jeho uspořádání. Obě strany přirozeně sledovaly své národní zájmy a jednání přinesla 22. října 1915 kompromisní řešení v podobě tzv. Clevelandské dohody.
Jejím obsahem byly tyto požadavky: samostatnost českých zemí i Slovenska, spojení ve federativní republiku s úplnou národní autonomií Slovenska (= vlastní sněm, státní, politická a finanční správa a slovenština jako státní jazyk), volební právo všeobecné, tajné a přímé a vláda personální unie s demokratickým státním zřízením.
Pittsburská dohoda vycházela z Clevelandské
Do USA následně dorazili další čeští politici a v listopadu 1915 jasně deklarovali svůj cíl založit nezávislý československý stát. Vznikl Český komitét zahraniční a z něj se o pár měsíců později stala Česká a následně Československá národní rada.
V dalších letech došlo k významnému posunu při budování společného státu a vznikla nová, tzv. Pittsburská dohoda. Dokument obsahuje datum 30. května 1918, avšak různé zdroje uvádějí dvě data, kdy ji měl T. G. Masaryk podepsat – 30. a 31. květen 1918. V každém případě dohoda odráží představy o státním uspořádání samostatného československého státu.
Pittsburská dohoda
Česko-Slovenská Dohoda, uzavretá v Pittsburghu. Pa., dňa 30. mája 1918.
Predstavitelia slovenských a českých organisácií vo Spoj. Štátoch, Slovenskej Ligy, Českého Národného Sdruženia a Sväzu Českých Katolíkov, porokovali za prítomnosti predsedu Česko-Slovenskej Národnej Rady profesora Masaryka, o česko-slovenskej otázke a o našich posavádnych programových prejavoch a usniesli sa nasledovne:
- Schvaľujeme politický program usilujúci sa o Spojenie Čechov a Slovákov v samostatnom štáte z Českých Zemí a Slovenska.
- Slovensko bude mať svoju vlastnú administratívu, svoj snem a svoje súdy.
- Slovenčina bude úradným jazykom v škole, v úrade a vo verejnom živote vôbec.
- Česko-slovenský štát bude republikou. Jeho Konštitúcia bude demokratická.
- Organisácia spolupráce Čechov a Slovákov vo Spojených Štátoch bude podľa potreby a meniacej sa situácie, pri spoločnom dorozumení, prehĺbená a upravená.
- Podrobné ustanovenia o zariadení česko-slovenského štátu ponechávajú sa osvobodeným Čechom a Slovákom a ich právoplatným predstaviteľom.
Pittsburská dohoda nebyla právně závazná
V červnu 1918 podpořil snahy o založení samostatného státu i americký prezident W. Wilson a 18. října téhož roku vznikla tzv. Washingtonská deklarace, která je považována za zakládající listinu Československa. K vyhlášení nezávislosti samozřejmě velkou měrou přispěl i vnitrostátní, nejen zahraniční odboj.
Již začátkem roku 1919 však začaly vznikat první neshody. Pittsburská dohoda (stejně jako Clevelandská) neměla žádný právní význam. Sám Masaryk později tvrdil, že není právně závazná, že se jednalo pouze o lokální dohodu amerických Čechů a Slováků. Politický význam však měla velký. Pittsburská dohoda se stala oporou při snaze Slovenska o autonomii. Symbolem sporů se stala i pouhá pomlčka v označení společného státu.