Velkého nelétavého ptáka emua hnědého dnes najdeme ve státním znaku Austrálie po boku klokana, druhého pro tuto zemi typického zástupce zvířecí říše. Těžko si proto lze představit, že živočich, který se stal součástí národního symbolu, působil Australanům v meziválečném období v minulém století obrovské potíže.
Hrůzy války následovala hospodářská krize
Po první světové válce se objevily potíže s hledáním zaměstnání pro navrátivší se vojáky. Vláda jim proto nabídla peníze za to, že se přestěhují na pustý západ země. Z veteránů se stali zemědělci, kteří začali pěstovat pšenici.
Během následujících let se Austrálie potýkala nejen s následky války, ale také se suchem a s důsledky celosvětové hospodářské krize. Noví farmáři se však potýkali ještě s jedním problémem – s přemnoženým ptákem emuem.
20 000 emuů ničilo pšeničná pole
Emu hnědý je druhým největším ptákem na světě, měří 150 až 190 cm a váží 20 až 55 kg. Mezi jeho oblíbenou potravu patří pšenice. Od 70. let 19. století až do začátku 20. let 20. století patřil na seznam chráněných zvířat Západní Austrálie. V druhé polovině 20. let se situace obrátila, emuové se přemnožili a v krajině páchali velké škody. Jejich populaci se nedařilo zredukovat ani při vypsání odměny za trofejní výkup zobáků.
Když se tito ptáci stěhovali při hledání vody ze středu Austrálie směrem na západ, nutně museli narazit na pšeničná pole. Obrovské hejno ptáků čítající kolem 20 tisíc jedinců ničilo v roce 1932 plodiny zejména okolo Campionu a Walgoolanu. Zemědělci si s nimi nedokázali poradit a vydali se proto za vládou do Canberry se žádostí o pomoc.
Proti ptákům vyslali vojáky vyzbrojené kulomety
Jakkoli bizarně to může znít, tehdejší ministr obrany George Pearce vyslal zemědělcům na pomoc několik vojáků, kteří se proti emuům chystali použít dva lehké kulomety Lewis. V zásobě měli 10 tisíc nábojů. Pro příslušníky 7. baterie Královského australského dělostřelectva představovala akce střelecké cvičení a velel jim major G. P. W. Meredith.
Kulometčíci své soupeře ale podcenili. První den poměrně rychle zjistili, že emuové mají na své straně řadu výhod a většina se rozptýlila do divočiny nezraněná. Druhý den (4. listopadu) se proto pustili do boje ze zálohy a čekali na ně za rozbřesku u napajedla. Vystříleli tisíce nábojů, přesto zabili sotva tucet kusů. O několik dní později (8. listopadu) se jim povedlo postřílet zhruba 200 ptáků, avšak za cenu 2500 vystřelených nábojů. Další dny už zasáhli vždy pouze jednotky či maximálně pár desítek kusů. Celkem se podařilo hejno zredukovat o 986 ptáků a dalších zhruba 1500 mělo následně podlehnout zraněním.
Ostražitý a rychlý emu tuhle válku vyhrál
Major Meredith později pro National Geographic vypověděl, že každé hejno emuů má svého vůdce, který hlídá okolí, zatímco se ostatní zabývají pšenicí. Zaznamená-li něco podezřelého, specifickým zvukem varuje ostatní. Museli připustit, že pták emu je rychlejší i chytřejší, než čekali.
Dne 10. prosince byli odvolání a s ostudou se vrátili zpět do Canberry. Farmáři se několikrát pokusili přimět vládu k opakování akce. Neúspěšně. Emu vyhrál.
Nepřehlédněte: Testy jaderných zbraní v rámci operace Crossroads zničily mnoho válečných lodí a zamořily atol Bikini radiací
Boj s jeho přemnožením však neskončil. Vláda se rozhodla pro méně efektní, za to efektivnější řešení. V roce 1935 opět vynaložila prostředky na výkup trofejí. Během půl roku vyplatila odměny za 57 tisíc kusů a v období 15 let po druhé světové válce pak za dalších 284 tisíc trofejí.
