Do všeobecného povědomí se Adolf Hitler (1889 – 1945) dostal jako vůdce nacistické strany v Německu krátce před druhou světovou válku a v průběhu ní. Méně známým faktem zůstává, že se před nástupem do první světové války snažil ve Vídni prosadit jako umělecký malíř. Neúspěšně.
Vídeňská akademie ho dvakrát odmítla
Hitler se na Akademii výtvarných umění ve Vídni poprvé hlásil v roce 1907. Přes praktickou část zkoušky postoupil, v další části, kde předkládal svou dosavadní uměleckou práci, však pohořel. Jeden člen komise mu doporučil studium architektury, pro kterou měl podle něj větší vlohy. Pro to se však požadovalo dokončené středoškolské vzdělání, které Hitler neměl a odmítl si je dodělat.
Hitler střední školu dle svých vlastních slov nedokončil jako vzdor otci, který nesouhlasil s jeho záměrem stát se malířem. Ten si představoval, že syn půjde v jeho šlépějích a stane se úředníkem. Hitlerovi se toto povolání příčilo a zhoršeným prospěchem měl otci ukázat, že se pro takovou profesi nehodí. Malířem se totiž toužil stát již v dětství a svého snu se držel prakticky celý život. Ve skutečnosti za jeho neúspěchem jak ve studiu střední školy, tak následně v samostudiu malby a hledání práce, stála i jeho domýšlivost, lenost a nedostatek kázně.
Ačkoli nebyl na akademii přijat, rodině, známým i svému spolubydlícímu a zároveň dlouholetému příteli Augustu Kubizekovi tvrdil, že nastupuje ke studiu. Ve Vídni se usadil na začátku roku 1908 se záměrem přihlásit se na akademii znovu. Napodruhé jej však ke zkouškám ani nepřipustili.
Hitlerův výtvarný projev měl do profesionálního daleko
Hitler se zabýval malbou vídeňské architektury i krajiny. Jeho díla kopírovala převážně různé umělce 19. století. Čerpal z římského klasicismu, italské renesance i neoklasicismu. Zhlédl se zejména v rakouském malíři Rudolfu von Altovi (1812 – 1905), kterého prezentoval jako svůj vzor a učitele.
V roce 1908 si Hitler žil poměrně dobře, protože měl peníze ze sirotčího důchodu a dědictví po matce. Věnoval se samostudiu toho, co ho zajímalo, a z dlouhé chvíle navrhoval bytové domy pro rodiny dělníků. O rok později už jej nedostatek peněz přivedl do útulku pro bezdomovce a donutil hledat si práci. Prodej vlastních obrazů mu na živobytí nestačil, ačkoli rakouský podnikatel Samuel Morgenstern jich od něj mnoho koupil.
O naskočení do pracovního procesu se pokoušel se svým novým známým Reinholdem Hanischem, u žádné pozice však dlouho nevydržel. Hanisch se také protloukal jako umělec a hledal jim zakázky, brzy si však všiml, že Hitler umí poměrně dobře pouze obkreslovat pohlednice. Pokud byl nucen malovat podle reálné předlohy, jeho práce se nadala nazývat profesionální. Hanische rozčilovala i Hitlerova lenost a neschopnost soustavné práce a v průběhu roku 1910 se vydal svou vlastní cestou.
Za umělce se považoval celý život
Během první světové války s sebou neustále nosil papír i plátno a celé hodiny trávil kreslením a malováním. Vznikaly tak obrazy polních obvazišť i farmářských domů. V malování pokračoval i době, kdy se vydal na dráhu politickou. Umělcem se dle svých vlastních slov cítil být více než politikem i v letech následujících.
Odhaduje se, že Hitler namaloval celkem několik set obrazů, on sám se nechal slyšet, že jich bylo více než tisíc. Některé po válce zabavila armáda USA, některé se dostaly do soukromých rukou a po roce 2000 se začaly objevovat v různých aukcích. Jedna z největších soukromých sbírek je umístěna v Mezinárodním muzeu druhé světové války v Německu.
