S kamarádem cestujeme už dlouhé roky, své cesty si dopředu příliš neplánujeme, máme rádi výzvy a moc rádi se necháváme unést svými momentálními nápady. Na cestu do Maroka jsme se připravovali dohromady asi jen několik málo dní. A z této cesty se stala jedna z nejkrásnějších, co jsme kdy zažili.
Návštěva Marrákeše
Marrákeš je poměrně divoké město, kde to žije. Což se nám tedy velmi líbilo. Pokaždé, když cestujeme, snažíme si čas v cizí zemi užít dokonale a naplno, poznávání místních kultur a lidí k tomu patří. A kde to žije, je také vždycky větší zábava. V Marrákeši bylo plno barev a vůní, městem se rozléhal smích, a na každém kroku tu byla cítit zábava a život. Přesto jsme nemohli odmítnout nabídku podniknout jedno pouštní dobrodružství.
Cesta do pouště
Nasedli jsme do místního menšího autobusu, ve kterém nás doprovázela ještě malá hrstka turistů společně s místními průvodci. Moc jsme se těšili a v poušti jsme měli strávit celou noc. Okolí, výhled a celá zdejší krajina nás uchvátila již během cesty, to nejlepší však mělo teprve přijít.
Během cesty jsme překročili majestátní pohoří Atlas a najednou jsme uprostřed ničeho zahlédli několik malých vesniček. Bylo to působivé a pro nás také jedno velké překvapení. Noc jsme měli strávit zde v malých stanech. V jednom z větších stanů jsme se pak všichni, včetně místních obyvatel, sešli u večeře. A ta byla také skvělá.
Hudba, zpěv a skvělé jídlo
Jídlo bylo úžasné, barevné a plné zeleniny, servírovali nám ho místní se širokým úsměvem na tváři. Po večeři se tančilo, zpívalo a všichni k nám byli opravdu velmi milí a přátelští. Skvělý pocit a zážitek na celý život bylo už jen to, že se k nám chovali tak hezky. To nejlepší však mělo teprve přijít.
Miliarda hvězd nad námi
Později večer jsme si s kamarádem lehli na chladnou pouštní zem a podívali se na oblohu. Tohle je ten pohled, na který se nezapomíná. Nad námi na jasné obloze jsme spatřili snad miliardu hvězd. Tolik hvězd najednou a jedné velké obloze jsme opravdu nikdy neviděli, a nejspíš už ani neuvidíme. Dodnes mi běhá mráz po zádech, když si na to vzpomenu.
Další ráno už jsme měli jet zpět, a tak jsme se rozhodli, že vstaneme brzy, a ještě si vychutnáme tu nádheru. Tentokrát nás překvapilo slunce, které stoupalo nahoru přímo za horou. Ihned jsme vytáhli foťák a snažili se zachytit si kousek vzpomínky na později.
Když jsme ucítili ty první sluneční paprsky na svých tvářích, bylo nám neskutečně dobře. Odjížděli jsme opravdu neskutečně naplnění tou nádherou.
