Simo Häyhä byl finským odstřelovačem a během zimní války v letech 1939-1940 dokázal za pouhých 300 dní zabít více než 500 svých nepřátel. Finská propaganda mu tak dala přezdívku „Bílá smrt“. Dělal to, co mu přikázali a byl nejlepší. Z války si však odnesl doživotní bolestivou památku.
Neviditelný odstřelovač
Finským odstřelovačům se v Rudé armádě přezdívalo kukačky, podle toho, že se uměli velmi dobře maskovat ve svých pozicích v hustých porostech. Simo Häyhä byl finskou válečnou propagandou vyzdvihován jako neviditelný odstřelovač. A i když se zúčastnil jen zimní války, stal se legendou.
Stačilo mu pouhých tři sta dní, kdy byl ve válce, aby se dokázal sám vypořádat s více než pěti sty nepřátelskými vojáky, během války si také vedl deník, v něm měl zapsáno číslo 259, zbytek obětí potvrdil později jeho kapitán. Neoficiálně je mu připisováno 542 obětí, jemu samotnému však tohle číslo vždy přišlo přehnané.
Těžký úraz a odchod z armády
„Bílá smrt“ ale ve válce dlouho nezůstala. Simo Häyhä byl totiž velmi těžce raněn do obličeje, a poté už se do bojů nikdy nevrátil. I když přežil dlouhou rekonvalescenci, měl už doživotní následky a znetvořený obličej. Kulometná nebo tříštivá střela z pušky totiž Simovi roztříštila čelist a hodně potrhala tvář. Trvalo několik dlouhých let, než se mu zranění zhojila, avšak jeho tvář už zůstala doživotně znetvořená.
Největší hodnostní skok
Krátce poté, co skončila zimní válka, byl Simo povýšen z hodnosti desátníka na nadporučíka. Šlo o nejvyšší hodnostní skok v historii finské armády. Jako nadporučík se však už žádného boje nikdy nezúčastnil.
Hrdina Simo Häyhä se dožil krásných šestadevadesáti let. Když se jej v roce 1998, tedy čtyři roky před tím, než zemřel, zeptali na tajemství jeho přesnosti a také na jeho rekord více než pěti set zabitých protivníků, odpověděl: „Dělal jsem, co mi přikazovali. Nejlépe, jak jsem mohl.“
