Kolem roku 370 převzali Hunové velkou část Evropy, dobývali germánské kmeny a ostatní děsili ze svého stále rostoucího území. Zaslouží si však tito kočovní válečníci svou nadměrně zlou pověst? Archeologické nálezy totiž naznačují, že pravděpodobně ne.
Stále tajemní
Podle historika Petera Heathera zůstávají Hunové stále hodně tajemní. Je tak těžké zjistit, kde je vlastně pravda. A to kvůli tomu, že je velmi málo dochovaných písemných důkazů o jejich životě a nejasnému původu. O nomádských lidechse předpokládá, že pocházeli z dnešního Kazachstánu, a do roku 350 putovali přes východní stepi.
Odkud se vzala jejich vražedná pověst
Když se Hunové pohybovali po Černém moři, útočili na ty, kteří byli na jejich cestě. Byli to Vandalové, Vizigóti, Gothové a další. Po útocích uprchli do Říma. Tyto migrace však destabilizovaly římskou říši a pomohly Hunům získat jejich vražednou pověst.
Nejznámější vůdce Hunů – Attila toto vnímání ještě upevnil. Mezi lety 440 až 453 vedl Hunnické hordy po celé Evropě, včetně dnešní Francie. Cestou, během které plenil vše, co mu přišlo pod ruku, si vysloužil v historických záznamech pověst „pohromy Boží.“ Podle těchto pověstí si Attila a jeho lidé rozhodně nebrali servítky a dopouštěli se krutých činů.
Bylo to skutečně tak?
Archeologické záznamy však hovoří o něčem úplně jiném. Podle analýzy kostí Hunů pohřbených v Panonii, bývalém římském regionu dnešního Maďarska, spolu Hunové a Římané koexistovali a také spolu vedli kulturní výměnu. Archeoložka Susanne Hakenbeck, která analýzu prováděla, poté pro Washington Post řekla, že historie Hunů nebyla nutně jen příběhem konfliktu, ale spíše příběhem příhraniční výměny a vzájemné přizpůsobivosti.
Jejich strašlivá barbarská pověst jim ale i přesto asi nadále zůstane.
