Krutost nacistů během druhé světové války se nejvíce ukázala na zvěrstvech, která se páchala v Osvětimi. Tento koncentrační tábor nahání hrůzu i desítky let poté. Ne všichni nacisté ale byli tak zvrácení, že se vyžívali v drastických pokusech na lidech.
Snad jedinou výjimkou mezi doktory, kteří v táboře smrti sloužili Josefu Mengelemu, byl Hans Münch. Muž v bílém plášti, pro kterého Hippokratova přísaha pořád něco znamenala, si vysloužil od vězňů přezdívku „dobrý člověk z Osvětimi“.
Člen nacistické strany, který se snažil pomáhat
Hans Münch byl členem nacistické strany a v Osvětimi sloužil jako lékař, podílel se na bakteriologickém výzkumu, kterému se věnoval ještě před válkou. Ovšem zde pracoval pod vedením nechvalně známého Josefa Mengeleho. Na rozdíl od něj si ale Munch ještě vybavoval Hippokratovu přísahu, a tak se snažil ubohým vězňům pomáhat, jak jen to šlo.
To nebylo vůbec jednoduché, byl příliš na očích, i tak se mu dařilo vyhýbat se pověstným selekcím na osvětimské rampě. Nikdy tak nemusel nikoho poslat rovnou na smrt. Účastnit se na zvrácených pokusech ale musel.
Kousek lidskosti v pekle
Josef Mengele měl neuvěřitelně nechutné praktiky, pomocí kterých se snažil pod záštitou vědy dělat výzkum. To se ovšem rovnalo mrzačení, jeho pacienti umírali v ukrutných bolestech celé hodiny, pokud už nebyli potřební, putovali do plynových komor nebo bylo jejich tělo rozřezáno, aby kousky mohly posloužit dalšímu výzkumu. Tomu všemu musel sekundovat i doktor Münch.
Ten se snažil ulehčit trápení vězňů, jak jen to šlo. Používal nejrůznější triky, prodlužoval časový rámec experimentů, a snažil se přitom způsobovat co nejmenší poškození zdravých tkání. Některé experimenty prováděl jen na oko, aby to vypadalo, že jako lékař vykazuje nějakou činnost.
Vězni vypovídali v jeho prospěch
Před postupující Rudou armádou utekl doktor Münch stejně tak jako ostatní členové šíleného doktorského týmu z Osvětimi. Byl ale zadržen a dostal se do amerického internačního tábora. V roce 1946 byl vydán do Polska, kde stanul před soudem v Krakově. Tam také vypovídali jeho bývalí „pacienti“ z Osvětimi a všichni v jeho prospěch. V prosinci roku 1947 byl tak propuštěn na svobodu. V rozsudku bylo mimo jiné uvedeno i to, že byl osvobozen, protože zachovával benevolentní přístup k vězňům a pomáhal jim, i když stále za to nesl zodpovědnost vůči svým nadřízeným.
Doktor Hans Münch zemřel v roce 1997. Bylo mu devadesát let.
