Bitva o Monte Cassino, někdy nazývána také jako bitva o Řím, byla jednou z nejdelších a nejkrvavějších bitev druhé světové války. Trvala od 17. ledna do 18. května 1944, kdy konečně nad historickým klášterem visela vlajka Polského státu. Cílem spojenců během těžkých bojů bylo prolomit Gustavovu linii a následně dobít Řím.
Němci a jejich dokonalá obrana
Monte Cassino je historický klášter, který stojí na vrcholku hory, a od Říma je vzdálen přibližně 130 kilometrů. Dříve jej obývali mniši a ti dokázali během staletí z kláštera udělat mohutnou stavbu připomínající spíše hrad. To se německým elitním vojákům velmi dobře hodilo a klášter využili jako skvělou obranu.
Němci se ve skutečnosti ukrývali na svazích kopce a z tohoto místa odráželi úspěšně všechny útoky. Velitel 5. armády generálporučík Clark nejprve odmítal klášter zničit, později však nebyla jiná možnost, jak postoupit vpřed, a tak americké bombardéry na klášter shodily stovky tun bomb.
Poté, co byl klášter rozbombardován, obsadili Němci trosky kláštera a znovu se rozjely těžké boje, které trvaly měsíc. Britskému vojsku se však podařilo dobít většinu svahu. Německá rozvědka se ale dostala k informacím, že Britové se stáhnou ze svých pozic, poté, co uvidí tři zelené světlice, jako znamení od Američanů. Této informace němečtí vojáci samozřejmě využili a světlice odpálili sami. Britové tak opustili své těžce dobyté pozice a Němci jejich místa obsadili. Situace pak byla opět stejná jako před dvěma měsíci.
Tuhé boje nakonec přinesly ovoce
U Monte Cassina se pak bojovalo, Němci útoky odráželi a tyto dlouhé boje připravily o život na 55 000 spojeneckých vojáků, ztráty na druhé straně nejsou přesně známy. 12. května byl útok svěřen 2. polskému sboru, ve kterém sloužil i ochočený medvěd Wojtek. Po dalších těžkých bojích se podařilo Němce konečně porazit.
