27. února 1933 vypukl v Berlíně mohutný požár budovy Říšského sněmu. Požár se díky svým okolnostem stal jednou z nejvýznamnějších událostí, které výrazně pomohly nástupu nacistického režimu v Německu. Hitlerova vláda požár využila jako fikanou záminku k masivnímu omezování lidských práv v zemi.
Když vypukl požár
Likvidace požáru trvala 1,5 hodiny – a za tu dobu stihl napáchat velké škody. Na místo se ihned sjeli Hermann Göering, Adolf Hitler, Joseph Goebbels, Heinrich Günther von Hohenzollern a Franz von Papen. Göering považoval požár za spuštění komunistického puče a Hitlerovi samotnému požár velmi hrál do karet. Již dávno totiž spřádal plány, jak se s komunisty vypořádat.
Předčasné volby a touha zničit komunisty
Prezident Paul von Hindenburg vypsal předčasné volby na 5. března. Hitler je chtěl využít ve svůj prospěch a ke zvýšení své moci v parlamentu. Jenže NSDAP měla do té doby jen třetinu potřebných hlasů. Svou volební kampaň pak chtěl Hitler nasměrovat proti komunistům a zdůraznit riziko komunistické revoluce.
Když pak byli kvůli vypuknutí požáru zatčeni a obviněni čtyři komunisté a také Nizozemec Marinus ven der Lubbe, Hitler si mnul ruce. Najednou měl v rukou důkaz, který mu měl pomoci zničit opoziční komunistickou stranu.
Kdo byl obviněn a jaké padly tresty?
Prezident Paul von Hindenburg vydal ihned dekret, který výrazně omezoval občanská práva a tím se také odstartovala obrovská vlna pronásledování komunistických funkcionářů a poslanců. I když bylo obviněných pět osob, potrestán byl jen holandský levicový aktivista Marinus van der Lubbe.
Za požár Říšského směnu zaplatil životem, tvrdil, že jednal sám a bez spolupracovníků. Popraven byl 10. ledna 1934. Historici se shodují na tom, že na požáru měl podíl, ovšem je jasné, že byli lidé, kterým se to mnohem více hodilo, a profitovali z toho.
Zapálili Říšský sněm sami nacisté?
Někteří historici se domnívají, že za požárem Říšského sněmu stáli samotní nacisté. Část z nich se přiklání k tomu, že van der Lubbe sice zapálil Říšský sněm, ale nacisté v ten samý moment rozpoutali vlastní, větší požár a Lubbeho využili jako příhodnou oběť.
Byli to právě nacisté, kdo z incidentu nejvíce profitoval. Bohužel spolehlivých materiálů pojednávajících o této události je velmi málo. Je možné, že se ještě v budoucnu objeví nové důkazy, např. po odtajnění ruských archivů, kam sověti převezli nalezené nacistické dokumenty z obsazeného Německa. Do té doby bude debata o pravém viníkovi zničení Říšského sněmu stále budit vášně.
Za zmínku ještě stojí, že odsouzený van der Lubbe byl v roce 2008 zproštěn viny na základě zrušení všech nacistických rozsudků, které „šly proti základním myšlenkám spravedlnosti“.