Největší přírodní katastrofy lidstva si vyžádaly spousty lidských životů a kromě toho se všechny podepsaly také na stavu okolní přírody. Za jednu z největších přírodních katastrof považujeme i povodeň na Žluté řece. Tu poslední ale zapříčinila sama vláda.
Divoká řeka
Číňané se odedávna snažili Žlutou řeku co nejvíce zkrotit, stavěli hráze a obávali se nejhoršího. Jenže obrovská řeka se jen tak nedá a v minulosti se hráze přetrhly již několikrát. Poprvé větší katastrofu zapříčinila obrovská a mohutná přívalová vlna v roce 1887. V provincii Che-nan se vlna dostala přes hráze a zaplavila na 600 vesnic a měst. Doslova je vlna smetla a srovnala se zemí. Celé zatopené území nakonec čítalo rozlohu asi dvojnásobku celé České republiky.
Po této vlně zůstala neskutečná spoušť. Na 900 tisíc lidských životů vyhaslo, další dva miliony lidí se ocitlo bez domova a následná epidemie tyfu a cholery zabila další milion lidí. To nejhorší se ale řeka teprve chystala ukázat.
Ještě neřekla poslední slovo
Roku 1930 nastala v Číně velmi tuhá zima, což způsobilo na jaře 1931 hromadné tání ledu a do toho se přidaly jarní vydatné deště. Čínou se ten samý rok přehnalo i větší množství cyklonů a řeky se rozvodnily. Z koryta se nevylila pouze Žlutá řeka, ale i dvě další. Čína nechtěla přiznat, kolik obětí si povodně vyžádaly a veřejně přiznala jen asi 145 tisíc obětí, ve skutečnosti se skutečný počet mrtvých pohybuje v rozmezí 850 tisíc až 4 miliony. Další miliony lidí přišly o střechu nad hlavou, v zemi zavládnul hladomor, a to některé lidi dohnalo až ke kanibalismu.
Povodeň z roku 1938 je označována za největší válečný akt, při kterém bylo využito přírodní katastrofy. V originále The Largest Act of Environmental Warfare in History.
Dutch, Steven I.
Nejhorší mělo teprve přijít
K další velké katastrofě na této řece došlo 5. a 7. června 1938. Čínská vláda se snažila zabránit stále postupujícímu japonskému císařskému vojsku v obsazení svých provincií, a tak přišla s nápadem, jak je zastavit. Na jižním břehu Žluté řeky prorazili hráze sami. Podle odhadů zemřelo 400-800 tisíc lidí, a vlna měla obrovský dopad i na okolní přírodu. Strategický význam tohoto činu je ale diskutabilní. Většinu obětí si povodeň vyžádala na čínské straně, a japonské armádě se stejně později podařilo obsadit dočasné sídlo vlády ve Wu-chanu útokem z jiného směru.
